Vysoký skalnatý ostroh tyčící se na jihu Prahy nad levým břehem Vltavy nejprve v 19. století proslavil francouzský geolog Joachim Barrande, který tu nejdříve objevil ráj prvohorních zkamenělin a pak propůjčil tomuto místu své jméno. Civilizovaný život vdechl barrandovskému kopci až podnikatel a stavitel Václav M. Havel – spolu s architektem Maxem Urbanem na něm ve 20. letech po vzoru Hollywoodu vybudoval filmové ateliéry a výletní restauraci. Posléze přišel s myšlenkou vystavět na svažité pláni vilovou čtvrť. Podobnou, jakou viděl v kalifornském městě Berkeley kolem slavné univerzity. Na podobě domů se výrazně podílel také architekt Vladimír Grégr. V roce 1936 navrhl mimo jiné vilu pro diplomata Růžičku, které se přezdívalo Indiánská loď. Ta je po zásahu architektů Dalibora Hlaváčka a Ludvíka Holuba z ateliéru Idhea opět připravena k vyplutí do mezinárodních vod současné architektury.
Vladimír Grégr, architekt a vnuk známého novináře a politika, byl stejně jako Václav M. Havel ovlivněn pobytem v USA, kde ho inspirovaly haciendy kalifornských filmových hvězd. Na základě této zkušenosti navrhoval domy ve stylu aerodynamického funkcionalismu a rozvíjel v nich romantické tvarosloví inspirované tvorbou Jana Kotěry a „novošpanělským“ stylem. Příležitost uplatnit tento přístup získal na pražském Barrandově. Stavitel Havel si přál, aby na stavby filmových ateliérů a vyhlídkové restaurace navázaly luxusní rezidence situované podél úzkých barrandovských ulic. Vladimír Grégr tady postupně vystavěl sedm vil. Jeho styl totiž zřejmě nejlépe konvenoval romantickému charakteru území i vkusu české filmové smetánky, která chtěla bydlet jako hollywoodské hvězdy.
„Dostali jsme příležitost podílet se na rekonstrukci jedné z těchto vil, tzv. Indiánské lodi. Jedná se o pečlivě komponované podélné těleso umístěné na jihovýchodním svahu, orientované souběžně s ulicí Barrandovská. Vnitřní dispozice je výrazně směřovaná do zahrady, obracejí se do ní všechny pobytové místnosti – převýšený obývací pokoj, jídelna a knihovna v přízemí, tři ložnice a koupelna v horním podlaží. Naopak obslužné místnosti a chodby jsou orientovány severozápadním směrem k ulici, což se propisuje i do strohého řešení uliční fasády. V rámci prací na projektu jsme se snažili o zachování všeho podstatného a odstranění všeho zbytečného. Cílem bylo, aby si dům zachoval svou identitu a kvalitu, zároveň aby reagoval na potřeby dnešní doby. Naštěstí klientem byla osvícená dáma, jíž byl tento přístup vlastní,“ hovoří o rekonstrukci její autoři, Dalibor Hlaváček a Ludvík Holub. Pro vnější podobu domu byly typické kónický tvar obvodových stěn, hrubá škrábaná omítka a dubová okna. Původní omítka byla nenávratně zničena, ale podařilo se najít technické a estetické řešení, které je téměř totožné s původním. Byly také vyrobeny přesné kopie dubových oken různých tvarů a velikostí, které Grégr navrhoval s ohledem na vnitřní prostory a výhledy do krajiny. „Interiér trpěl nánosy a ‚kreativitou‘ majitelů z 80. let. Charakter celého domu podtrhují detaily dřevěných prvků, obvykle z tmavě mořeného dubu. Tyto prvky, které odkazují na zmíněné americké inspirace, se podařilo zachovat, ať už se jednalo o velké dveře posuvné do pouzdra s unikátním ‚vyhazovacím‘ kováním, nebo detaily zábradlí, krbu a rámování oken,“ doplňují architekti. idhea.cz
