Kdyby byl svět jako hodinový hotel, který ve sklepení činžovního domu na Žižkově navrhla architektka Lenka Míková, nemuseli bychom ho vidět tak depresivně jako skupina Mňága a Žďorp ve své slavné písni. Trochu temnoty by v něm ale bylo.

Mladou architektku oslovil přímo investor na doporučení známého. Zakázku navrhnout hodinový hotel opravdu nedostává běžně, ale viděla ji jako výzvu a po počátečním váhání na ni nakonec kývla. Delikátní prostor Relax Táboritská najdete ve stejnojmenné ulici – dovnitř se záměrně vchází nenápadnými dveřmi, za nimiž vede dolů tmavé schodiště. Nedočkavé milence navigují tři šipky z LED pásek, jejichž tvar se opakuje i v interiéru. Za mříží a na konci dlouhé, efektně osvětlené tmavé chodby, která slouží jako tlustá čára mezi světem „nahoře a dole“, stojí nasvícená recepce. Odtud už stačí zamířit do jednoho z pěti pokojů. Na jedné straně jsou tři větší s malou předsíňkou, koupelnou a toaletou, každý z nich má vlastní „vodní prvek“ a barevnost; modrý pokoj Royal nabízí vířivku (až pro šest osob), zelený Relax má vanu a červený Hot prosklenou sprchu a niku s křížem na určité hry… Dva menší pokoje, které nemají předsíň, jen koupelnu, jsou v podstatě pouze postele s dřevěným obložením. Jejich jednotícím prvkem je antracitová barva, stejnou použila Lenka Míková na chodbě a recepci.

„Když jsem přemýšlela, jak projekt uchopit, bylo mi jasné, že výsledek nesmí působit vulgárně – spíš jsem do interiérů chtěla dostat určité tajemno, klidně až lehce bizarní eleganci a intimitu, která je klíčovým aspektem takového provozu. Vybavila se mi estetika filmů Davida Lynche, k černé vstupní chodbě mě inspirovala scéna z filmu Pod kůží. Dalším vodítkem byl samotný prostor. Je to v podstatě sklep domu, kde byly krásné cihlové klenby a původní zdivo. To se nabízelo využít a nechat tyto hrubé povrchy aspoň částečně odhalené. Zbylé povrchy a nábytek jsem naopak navrhla minimalisticky a sjednotila je jedinou barvou. Z ní vystupuje už jen jeden doplňkový dekor, který má umocnit „luxusní“ dojem – ve větších pokojích textura kamene, v těch menších pak výrazná, až lehce exotická kresba dřeva. Zrovna tady vůbec nevadí, že to pro někoho může balancovat na hranici kýče,“ popisuje architektka interiér zřejmě historicky prvního designového hodinového hotelu v Česku. lenkamikova.com, relaxtaboritska.cz

 

Sdílejte na
Related posts