Přístavní město Inčchon leží nedaleko jihokorejské metropole Soul a plní důležitou roli dopravního uzlu – právě tady na jednom z ostrovů se nachází rušné mezinárodní letiště. Poblíž něj vyrůstá komplex šesti staveb označovaný jako Paradise City, který má hostům poskytovat rozptýlení a ubytování. O podobu dvou z nich, konkrétně nočního klubu a zastřešeného zábavního parku stojících na centrálním náměstí, se postaralo nizozemské studio MVRDV. Největší pozornost budí způsob, jakým architekti naložili s požadavkem zadavatele, aby šlo o budovy bez oken, jež ovšem přesto budou komunikovat s okolní zástavbou. Jako správné řešení se ukázala být plastická draperie, která obě hmoty překrývá jako stín, u vchodů se jen mírně zvedá a řasí, jinde se ve fasádě odrážejí tvary sousedních budov. I proto nese duo staveb název Imprint neboli Otisk.
Fasády jsou tvořené velkým množstvím panelů zhotovených z vláknového betonu, který je dostatečně pevný a zároveň tvárný, aby umožnil podobný otisk. Téměř čtyři tisíce z nich musely být zcela unikátní a vymodelované podle trojrozměrného návrhu MVRDV. Po umístění na budovy byly natřené bílou barvou, ovšem na tu, kde sídlí hudební klub Chroma, jako by z nebe dopadal kužel obřího bodového světla – tady se barva, tentokrát zlatá, vymezená ostrým okrajem, rozlévá po střeše, fasádě i schodišti před vchodem. Jde o natolik výrazný prvek, že poutá pozornost cestujících v letadlech, která dosedají na letišti Inčchon.
U vstupů se draperie zvedá, jako by někdo povytáhl divadelní oponu. Odhaluje zrcadlový strop a skleněnou podlahu s barevnými světly tvořícími kaleidoskopické obrazce a snadno proměňujícími atmosféru. To vše společně budí dojem, že uvnitř se musí odehrávat cosi vzrušujícího a přitažlivého. „Reflexe a teatrálnost se tady tudíž propojují,“ vysvětluje jeden z autorů, Winy Maas. „Po nočních eskapádách ale náš návrh umožňuje během dne až zenové ticho a příležitost přemýšlet o situaci po party.“
mvrdv.com, gansam.com, p-city.com
