„Náš dům je malou knihovnou pro pětasedmdesátiletého filozofa, jehož snem bylo číst, kouřit u toho cigaretu a dívat se na hvězdy z vršku koruny stromu,“ popisují stručně svou realizaci architekti Matteo Arnone a Pep Pons ze studia Atelier Branco v Sao Paulu. Jejich dům nazvaný Casa Biblioteca uprostřed deštných pralesů poblíž brazilského městečka Vinhedo tohle vše splňuje – až na to, že dívat se na hvězdy může majitel domu místo z koruny stromu z rozlehlé, dvě stě metrů čtverečních velké terasy.
Bývalý politický aktivista a od osmdesátých let respektovaný pedagog na Státní univerzitě si tento dům zřídil jako dočasné útočiště na cestě mezi brazilskou metropolí Sao Paulo a městem Campinas, mezi nimiž se pracovně pohybuje. Casa Biblioteca tak není domem k trvalému bydlení ani víkendovým sídlem, ale spíš prostorem určeným pro snění a kontemplaci, občas i místem k práci, jež ale poskytuje větší soustředění než rušné velkoměsto.
Budova, kterou navrhli architekti Matteo Arnone a Pep Pons z Atelieru Branco, se nachází na svažitém pozemku v Atlantickém deštném pralese, což výrazně ovlivnilo její rozvržení i použité materiály. Hlavní strukturu tvoří betonová konstrukce, která byla na místě odlita za jediný pracovní den. Kromě základní desky, s ohledem na svažitý terén odstupňované do třech úrovní, byla z betonu vyrobena také rovná střecha, která je kontrastním prvkem k okolní krajině. Osm štíhlých sloupů pak konstrukci podporuje, ale zároveň dodává charakter interiéru.
Z betonu nechali architekti vyrobit také schodiště, které vede podél obou stran budovy až na velkorysou terasu o rozloze dvou set metrů čtverečních na střeše domu. Její povrch je pokrytý načervenalým dřevem, a aby tu byl pocit odpočinku dokonalý, po jejím obvodu vede bazén.
Střecha částečně přesahuje fasádu, což při pohledu zespoda podtrhuje brutalistní ráz budovy, především to ale napomáhá zastínění obývacích prostor před ostrým sluncem. Skleněné fasády, které svým subtilním členěním připomínají Mondrianovy geometrické abstrakce, plně využívají výhled do okolních lesů a poskytují co nejvíce denního světla na čtení. Protože jde o místo k rozjímání, architekti se do jisté míry i při vymýšlení interiéru inspirovali domky v korunách stromů a vše koncipovali jako otevřený prostor bez dělicích příček.
Soukromí mezi jednotlivými zónami je zde utvářeno pouze rozvrstvením interiéru do tří výškových úrovní (spojuje je schodiště vedoucí středem domu). Na nejnižším patře se nachází kuchyně propojená s jídelnou a obývacím pokojem, z něhož je možné přímo vstoupit na přilehlý pozemek. Prostřední úroveň zahrnuje čítárnu a studovnu s obsáhlou knihovnou podél zdí. I tady je možné okamžitě vyjít ven, dveře vedou na zmíněné betonové schody podél boků domů. Na nejvýše položené úrovni jsou potom dvě ložnice s vlastními koupelnami.
