Na pozemku, který náleží k historickému hospodářskému dvoru, stával ještě před několika lety vepřín – tak už to zkrátka na českém venkově ve druhé polovině 20. století chodilo a ani Česká Sibiř nebyla výjimkou. Časy se naštěstí mění, vepřové je dnes minulostí, na okolních pastvinách přežvykují spokojené krávy a zanedbané rybníky v okolí se podařilo obnovit a vyčistit. Staré a bohužel značně poškozené budovy na svůj nový život sice zatím čekají, ale výhledem na okolní krajinu se mohou majitelé kochat už nyní. Na pomoc si přizvali architektonické studio Jana Nedvěda, se kterým spolupracují už delší dobu, a pro svou rodinu a návštěvy nechali postavit dvojici nízkých domů z vyřazených lodních kontejnerů. Obroda tu dostává nový význam.

Areál někdejšího hospodářství se zámečkem a lihovarem není obdařený jen silnou atmosférou, ale také krásným a do značné míry nedotčeným okolím. Je odsud výhled na Blaník, v blízkosti leží hned několik rybníků, sady střídají pastviny pro dobytek. Není divu, že by tu majitel chtěl trávit volný čas. Historické stavby bohužel prakticky zanikly a nyní probíhá spíše konzervace zbylých částí, aby se zachoval genius loci. Majitel se proto rozhodl pro rychlejší a minimalističtějšíx variantu a ve spolupráci s Nedvěd Architekti tu nechal vyrůst dvojici netradičních domků společně označovanou jako Re-born House. Tvoří je dvě trojice kontejnerů používaných jinak v námořní dopravě, tady jsou ovšem usazené na pevných základech a připojené na inženýrské sítě.

Přáním majitele bylo vytvořit zde zázemí pro volný čas trávený s rodinou a do značné míry také s přáteli. I z tohoto důvodu nakládali architekti s kontejnery velmi volným způsobem. „Je to hra,“ vysvětluje Jan Nedvěd. „Pracujeme se zdivem, betonem i dřevostavbami, víme, jak s nimi nakládat a jak je používat. Tento projekt pro mě byl zajímavý tím, že jsem zkoušel něco, co jsem nikdy nedělal.“ Práce ho donutila využívat předem danou formu, ale jelikož jsou kontejnery ze železa, nabízí se mnohem větší množství úprav, než by se mohlo na první pohled zdát. Také díky tomu se mohly oba objekty – jeden spíše veřejný, společenský a druhý v první řadě soukromý, rodinný – skrze velká okna otevřít do okolní přírody. Mohly vzniknout poměrně velkoryse pojaté prostory pro setkávání většího množství lidí u jednoho stolu nebo celé rodiny v obývacím pokoji, bylo možné vytvořit kruhové světlíky ve stropě či si nechat místo na saunu. Obě části spojuje kovová deska sloužící jako přístřešek, celek navíc obklopuje směrem do údolí terasa přecházející do trávníku. Zvenčí se hranoly liší povrchovou úpravou a barvou, může za to izolace ve formě stříkané polyuretanové pěny, jednou použitá zvenčí a jednou zevnitř. V obou případech je přiznaný industriální původ.

Interiér je z větší části dílem majitele, byť i tady sehrála kancelář Jana Nedvěda důležitou roli. Jsou zde použité některé prvky z dřívějších společných projektů, byť v upravené podobě, kupříkladu jídelní stůl, který ovšem na tomto místě získal desku z dřevěných bedýnek na víno. To ostatně tvoří další leitmotiv netradiční stavby určené pro volný čas strávený v dobré společnosti, takže svítidla jsou na několika místech tvořená použitými vinnými lahvemi. nedvedarchitekti.cz