ŠKOLKA VE VRATISLAVICÍCH NAD NISOU

Tereza Finková | Architektura | 01/04/2019

Vítězem prestižní soutěže Česká cena za architekturu se v roce 2016 stal experimentální dvojdům, tzv. Zen-Houses, od Petra StolínaAleny Mičekové. Stojí v Liberci a v jeho ateliérové části, za pláštěm z průhledného sklolaminátu se zrodil další úspěšný projekt této dvojice: mateřská škola Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou. Svůj oblíbený koncept transparentnosti autoři odvážně aplikovali na budovu, kterou jsme zvyklí spíše „nevidět“ schovanou za vysokými zdmi nebo ploty. Architekti se volně inspirovali myšlenkami italské lékařky a učitelky Marie Montessori, která pokládala prostor tradičních školek za neinspirativní, nenabízející volnost pohybu i vzájemných kontaktů. Školku proto navrhli jako velmi otevřenou strukturu plnou zákoutí a různých možností pohybu, tak aby v ní děti měly celý den co objevovat.

Prohlídku školky Nová Ruda ve Vratislavicích nad Nisou si nenechal ujít ani nestor liberecké architektury prof. Miroslav Masák, který si ve svém textu O dobré architektuře uveřejněném v magazínu Salon dobře všiml paralely Stolínovy stavby s dva roky starou realizací tokijské mateřské školy Fuji Nursery School od japonského architekta Takaharua Tezuky. „Charakteristická optickým i fyzickým propojením interiérů přízemního oválu budovy s exteriérem, velkým atriem a volně přístupnou terasou střechy. S naprostou volností pohybu, spontánností vzájemných kontaktů a volbou her v přírodním prostředí. Nenabízí hračky, ale výběr činností i vztahů, růst sociálního cítění. Inspiruje. Podobá se ulici, která byla školkou mé generace. Autorům vratislavské stavby je přístup Tezuka Architects blízký svojí střízlivostí a invencí. I tím, že vychází z psychologie dítěte. Takže i myšlenka je silná,“ píše Masák.

A nová vratislavická školka otevřená v říjnu loňského roku mu přitakává. Její podobu do jisté míry určil pozemek, na kterém stojí – stísněný, severně orientovaný svah, ale také limity a další faktory, jako jsou české normy pro výstavbu předškolních zařízení i nové trendy v přístupu k dětem a kvalitě prostředí, v němž jsou vychovávány. Petr Stolín s Alenou Mičekovou proto navrhli kompaktní budovu složenou ze dvou úzkých křídel kolem otevřeného atria. Jedná se o zděnou stavbu s fasádou ze sklolaminátu na dřevěném roštu, která je ale ještě jednou celá „obehnaná“ ocelovou konstrukcí s pochozími rošty a dalším sklolaminátovým pláštěm.

„Chceme děti naučit vnímat architekturu prostoru v rozličných formách, které jsme se snažili zapsat do celé kompozice. Již samotný nástup je nechává si dům po cestě dovnitř postupně prohlédnout a zorientovat se v něm. Celý den tak mohou společně objevovat jeho zákoutí a možnosti pohybu v něm. Třída není obyčejný obdélníkový prostor. Je to struktura, která je velkými okny propojena vizuálně s exteriérem a v interiéru se střídají různě vysoká patra, která jsou opět propojena otvory ve stropech. Aktivity dětí tak mohou stoupat směrem ke slunci – ve spodní části se nachází lůžková část, nejklidnější místo, a o patro výš je herna. I zde mají děti možnost vyjít ven do malého respiria a bočními ochozy dál probíhat za fasádou domu, kde se mohou dostat až na hlavní venkovní herní terasu nad jídelnou. Celý dům je vlastně jedna velká prolézačka,“ vysvětlují architekti svůj koncept školky, v níž hraček netřeba. stolin58.com

Foto | Alexandra Timpau
galerie

Aktuální číslo

Předplatné