Ředitelka Cen Czech Grand Design, Jana Zielinski, o výstavním, prodejním a interaktivním Festivalu Best of, o proměnách tuzemského designu i o živém přenosu z předávání ocenění CGD ve Stavovském divadle.
Dolce Vita: Po několika sezoná ch se výstava finalistů CGD přesunula z Národního technického muzea do Villy Pellé. Co to znamená pro její pojetí, došlo k nějakým změnám v jejím konceptu?
Jana Zielinski: Místo dlouhodobé expozice jsme se rozhodli vytvořit čtyřdenní živý festival Best of. Jeho součástí bude výstava pěti finalistů ve všech kreativních kategoriích, ve kterých se Ceny Czech Grand Design udílejí. Uvidíme tedy design, módu, šperk, grafický design, fotografii, nově zavedenou kategorii ilustrace a potom samozřejmě nové objevy na scéně. Kromě výstavy se budou po čtyři dny konat workshopy pro děti i dospělé, přednášky, promítání a diskuse. Vše se odehraje ve Ville Pellé v Dejvicích i v prostorách krásné zahrady, která ji obklopuje.
Víme, že je to podobné jako ptát se na nejoblíbenější dítě, ale na co se v programu obzvlášť těšíte?
Těším se na to, jak děti budou vyrábět čepici pod vedením Hany Zárubové, kreslit si s ilustrátorem roku Michalem Bačákem, dospělí zajdou do Dolce Vita lounge a jen tak mimochodem se mohou podívat na výstavu 35 nejlepších českých designérů, případně si od nich něco koupit ve festivalovém pop-up shopu.
Není to jediná změna, ke které došlo. Slavnostní večer předávání cen také po letech neuváděl herec Roman Zach a nerežíroval váš manžel a divadelní režisér Thomas Zielinski, ale slovo dostaly ženy – tři mladé herečky, které režijně vedla Jana Burkiewicz. Mottem večera přitom bylo S hlavou v oblacích… Představu splnily – moderátorky měly v hlavě jakoby vyfoukáno. Jak si máme vykládat takovou hru na ženského primitivečka? Proč jste ji pro přímý přenos zvolili a jaký jste si z něj odnesla dojem?
Thomas ohlásil už před pořádáním desátého ročníku Cen CGD, že to bude jeho poslední, který bude režírovat. Deset let je dlouhá doba, a i když ho to hodně bavilo a myslím, že s Romanem vytvořili ojedinělý koncept předávání cen, bylo přitom i hodně stresu. Není jednoduché zvládnout přímý přenos za jeden den. Jana Burkiewicz se podílela poslední tři roky na tanečních choreografiích, a protože má bohaté zkušenosti s režírováním televizních show i předáváním ocenění, byla volba jasná. Myslím, že večer byl zábavný, póza tří treperend, které Ceny naivním způsobem uvádějí, byla zcela záměrná a nazkoušená. Změna je život a myslím, že se lidé ve Stavovském divadle bavili.
Cenu laureátům letos vytvořila Liběna Rochová. Moc se nám líbí nápad, že pro následující ročník ji vždy navrhuje aktuálně vyhlášený Grand designér. Jako pořadatel (Profil Media) si také jednu necháváte a pořizujete si vlastní sbírku?
Ano, máme sbírku, stejně jako trofeje sbírá i Erste Premier.
Přidali jste také novou kategorii Ilustrátor roku. Uvažujete do budoucna ještě o dalších změnách? Například o kategorii Malovýrobce roku – pokud vezmeme v úvahu, že do finále v kategorii Výrobce roku se dostanou vždy víceméně společnosti s vyšším kapitálem a manažerskou strukturou? Původně měly Ceny CGD podpořit propojení designérů a průmyslu, což se už naštěstí běžně děje. Není podle vás čas zohlednit i boom malých českých značek a reagovat na tuto progresi?
Myslím, že tento boom se hodně projevuje v kategorii Obchod roku, kde jsou nominovány obchody prodávající malosériovou domácí produkci. O samostatné kategorii pro lokální malé výrobce zatím neuvažujeme. Ilustrace je u nás velmi silná a důkazem toho jsou i nominace v rámci letošního vlastně prvního ročníku, kdy se uděloval Ilustrátor roku. Připojení této kategorie mělo stejný základ jako u fotografie, která také neměla své ocenění…
Máte nějaký program, kromě mediálního servisu akce, jakým vítěze CGD propagujete dál v zahraničí? Nebo je to pak čistě na nich?
Poměrně často vysíláme vítěze na různé výstavy a Objev roku na stáže. Grand designér má navíc zdarma prezentaci na Designbloku. Asi nejdůležitější dopad je ale mediální. Ocenění se bere jako jasný důkaz kvality tvůrce a je u jeho jména uváděno i v rámci zahraničních médií.
Jak se podle vás za 11 let konání tvář CGD proměnila?
Na Czech Grand Design nahlížela spousta lidí na začátku s nedůvěrou. Princip Akademie a udělování cen osobnostem, nikoliv známkování výrobků, byl v Čechách novinkou. Domnívám se, že zásadní zlepšení přineslo vytvoření porot v rámci Akademie, které mají možnost erudovaně posuzovat a třídit širší nominace. Myslím, že o významu Cen CGD pro rozvoj českého designu už pochybuje málokdo. Jedním z hlavních cílů Cen Czech Grand Design bylo a je propojovat designéry a průmysl. Na začátku, tedy v roce 2006, kdy Ceny vznikly, se to dělo velmi ojediněle. Dnes je to samozřejmostí. To je největší úspěch českého designu.
Jak pro slavnostní akce na Designbloku, tak pro večer CGD vždy oblékáte výrazné autorské modely českých designérů. Který z návrhářů a šperkařů je ve vašem šatníku nejvíc zastoupen?
Hana Zárubová, Liběna Rochová, Monika Drápalová, ale na ceremoniál jsem vystřídala i Chatty, Pavla Ivančice, letos třeba Kateřinu Plamitzerovou. Střídám i šperky – letos jsem si oblíbila ty od Markéty Kratochvílové, vítězky kategorie Designér šperku roku, ráda nosím Zoryu, Janju Prokič, Nastassiu Aleinikavu, Belda Factory. Je to zábava a zároveň propagace pro český design. Když jsem si jednou oblékla na předávání Dior, hned jsem to schytala, že to fakt nejde…
Jana Zielinski v modelu od Kateřiny Plamitzerové, šperky Markéta Kratochvílová.
Pro nejčerstvější novinky o Cenách Czech Grand Design i výstavním Festivalu Best Of: 2016 ve Ville Pellé v Praze sledujte facebook.com/CzechGrandDesign.
