SEZNAMTE SE: DANICA KOVÁŘOVÁ, ŠÉFREDAKTORKA DOLCE VITY

Lifestyle | 14/01/2018

První věc, na kterou jsem dnes ráno pomyslela: Že mě už dlouho náš rýžovník Kikko neprobudil svým obvyklým ranním popěvkem – i jeho ta tma dost demotivuje.
Obvykle snídám: Jogurt s domácí granolou, vejce z kokotky podle Escoffiera, porridge nebo bagetu s meruňkovým džemem, v neděli je čas na francouzský toast, cloud eggs, někdy šakšuku. Bez snídaně nemám den.
Nejím: Dršťkovou, jinak ale nemám žádných zábran!
Ranní ptáče, nebo sova? Sova z hloubi lesa. Prý to jde přeučit. Zkoušela jsem. Nejde.
Co bych řekla svému patnáctiletému „Já“: Poslouchej svoji intuici, ukáže se, že byla správná. To, jak jsi natruc světu zkombinovala zelenou košili po tátovi s hnědou háčkovanou vestou po mamince, bude možná cool až na MBPFW 2020, ale stejně ti to sluší. Učitelku němčiny vyměň za franštinářku.
Nejtěžší na tvorbě časopisu je: Že cyklus neúprosných uzávěrek nemá konce a že dnes už s týmem nestavíte jen časopis, ale provozujete kreativní agenturu, která vedle toho ještě zvládá organizovat eventy a výstavy, tvořit reklamní advertorialy, vymýšlet speciální projekty, nemluvě o provozu všech online platforem titulu. Na osobní vylomeniny už pak nezbývá moc času, a to ani o víkendech.
Nejkrásnější na tvorbě časopisu je: Že každý měsíc potkáte nové inspirující osobnosti, často cestujete, že se neustále učíte a vrstvíte znalosti z oboru, že jste (alespoň v případě Dolce Vity) obklopeni lidmi, které máte rádi a lidsky si jich vážíte a s nimiž rostete. Podobně jako v rodině, jen s tím rozdílem, že tuhle partu jsem si sama vybrala.
Dobrá rada, kterou je dobré se řídit: „Ctrl C + Ctrl V“ prostě není dobře odvedená práce. Chtějte víc, byť se jedná „jen“ o lifestyle. Jinak si za chvíli nebudeme kupovat časopisy s určitým profilem, ale jen plátky naplněné čistými PR pamflety. Když máte zájem o práci v jakékoli redakci, neposílejte univerzální mail po celém vydavatelství. Když jste PR, nejdřív si zjistěte, do jakého titulu materiál posíláte, a hromadný mail zasílejte jen se skrytými příjemci.
Lokálním časopisům chybí: Odvaha překročit stín průměrného čtenáře.
Nejkrásnější zážitek díky Dolce Vitě: Možnosti se tváří v tvář setkat s těmi, kdo tvoří ty nejhezčí verze současnosti. Od designérů Ettora Sottsasse přes Naota Fukasawu, Indiu Mahdavi až po Rona Arada nebo parfuméra Jeana-Clauda Ellenu. Také jsem při posledním Fashion Weeku náhodou viděla Karla Lagerfelda bez brýlí. Doufám, že to mezitím Macron neuzákonil jako trestný čin.
Selfie je: Narcismus.
Kdo potřebuje pokárat: Všichni bez pokory a respektu k ostatním, k čemuž počítám i to, že nelezu do MHD, pokud neumím používat sprchu nebo deodorant.
Mou osobní módní ikonou je: YSL.

V Praze mám ráda: Petřínskou rozhlednu, Vojanovy sady, vily na Ořechovce. Vůni, kterou vydávají rozpálené ulice během horkých letních nocí, a každé zákoutí, když sněží.
Tři místa v ČR, která se vyplatí navštívit a proč: Litomyšl, protože se tam stal novodobý architektonický zázrak; Mikulov, když žije festivalem Křehký (na obr.); a jakoukoli nemocnici, chráněnou dílnu nebo domov seniorů, aby si člověk nežil ve falešné bublině.

Země, kterou bych chtěla navštívit: Island a Argentina.
Poslední podnik, ve kterém jsem jedla a můžu doporučit: Už po několikáté jsem musela kapitulovat, že takový steak jako v Kantýně doma prostě nikdy nepřipravím.

Věřím: V dobrou vůli a vášeň pro život.
Nudí mě: Když se z h**na dělá autorský koncept.
Mezi moje báječné vlastnosti patří: Konstruktivnost a spolehlivost.
Moje oblíbené slovo, začínající na písmeno „A“: Amour.
Pes, nebo kočka? Pes doma (kdybych měla čas se mu věnovat), kočka na návštěvě.
Bílé, nebo červené víno? Champagne.
Voní mi: Cokoli kouřového, korsická macchie, šumavský les po dešti, kadidlo, čerstvý asfalt, čerstvý polaroid a čerstvá káva.
Nenávidím zvuk: Hysterického ženského piskláku.
Na repeat mi hraje: Benjamin Biolay a David Bowie.

Kniha, kterou jsem přečetla, protože ji všichni ostatní četli: Žítkovské bohyně.
Hodně špatný film, který je skvělý: Loupež ve velkém stylu.
Chtěla bych strávit den: V jakémkoli filmu s Hugo Haasem nebo Belmondem, v obrazu od Modiglianiho.
Poslední dárek, který jsem dala: Vintage lampičku Napako.

Foto | Benedikt Renč

Aktuální číslo

Předplatné