To málo, co si plánoval, mu nikdy nevyšlo a na to mnohé, co se mu podařilo, ani nepomyslel, natož aby si to plánoval. Odešel z tehdejšího Československa, aby se zbavil života pod bičem totalitního otrokáře a na místo toho se stal na chvíli dobrovolným, ale trochu nechtěným otrokem amerického snu.
Retrospektivní, avšak komorní výstava „Jmenuji se Robert Vano” je jiná. Jiná jako sám autor, jehož přístup k životu nebyl nikdy řízen ocelovou vůlí a odhodláním, jak jsme u významných lidí zvyklí, ale neuvěřitelným vlčím instinktem přežít. Návštěvník výstavy či náhodný pozorovatel se tedy možná potká s někým, s kým se může ztotožnit daleko snadněji ve vztahu k vlastnímu životu, než by tomu mohlo být u jiných slavných osobností. Robert Vano je totiž v první řadě citlivý a zranitelný člověk, který se nedá považovat za jakéhokoli superhrdinu moderní doby. Jeho životní příběh ale skrze jeho odvážné a upřímné fotografie jisté symptomy hrdinství a ojedinělosti často vykazuje. lgp.cz
Do 17. června, Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1
