Funkcionalistický palác Grand od Josefa Gočára má za sebou první měsíce provozu v nové podobě, a zároveň významné uznání. Rekonstrukce ikonické stavby v srdci Pardubic byla oceněna v soutěži The Prime Awards titulem Best Reconstruction, který potvrzuje kvalitu i citlivost celého zásahu.
Obnova pod vedením ateliéru OVA vrátila domu jeho původní prostorovou velkorysost, odhalila konstrukční řád a otevřela interiér světlu i veřejnému prostoru. Grand dnes přirozeně propojuje historii s každodenním městským životem a kombinuje retail, gastronomii, kulturu i pracovní zázemí.
Architekt a spoluautor návrhu Ondřej Králík přibližuje, jak se hledá rovnováha mezi respektem ke Gočárovu odkazu a současnými nároky na živý městský prostor.
Když jste poprvé vstoupili do Grandu před rekonstrukcí – co vám nejvíc utkvělo a ovlivnilo váš přístup k návrhu?
Poprvé jsem v Grandu byl, někdy okolo roku 2000, když jsme do Grandu z Hradce jezdili, jako do prvního nákupního centra v regionu. To mi bylo 7 let a o rekonstrukci jsem ještě moc nepřemýšlel. V roce 2019, když jsme začali rekonstrukci navrhovat, nejvíce nás zaujala silná řádová architektura sloupů a průvlaků původního hotelu Grand společně s bývalým centrálním prostorem, kde probíhali kulturní akce. V návrhu jsem se snažili co nejvíce tuto původní konstrukci vyzdvihnout a ukázat jí všem budoucím návštěvníkům. Dobře si pamatuji stísněné prostory, které před rekonstrukcí byly v obchodním domě všudypřítomné. V novém návrhu jsme se snažili pracovat s otevřenějšími velkolepějšími rozměry a pasáže i centrální prostor na maximum rozšířit a prosvětlit a vrátit tak Grandu jeho původní měřítko.
Jak se hledá rovnováha mezi respektem ke Gočárovu domu a tím, aby Grand fungoval jako živý prostor pro dnešní Pardubice?
Myslím, že tyto dvě věci nejdou proti sobě. Gočár dal domu jasný řád a prostorové schéma. My tento základní princip využíváme, odhalujeme a doplňujeme tak, abychom návštěvníkům nabídli živý moderní prostor s nádechem historie.
Byla během projektu nějaká část budovy, která byla architektonicky nebo technicky nejnáročnější na obnovu?
Nejsložitější bylo znovuobnovit velkolepé centrální atrium, kde se dříve odehrávali kulturní akce. Chtěli jsme mu vrátit původní oblí tvar ochozů a také ho více otevřít do horního obloukového světlíku. Vyžadovalo spoustu úsilí především z důvodu dodržení současných požadavků komfortu vnitřního prostřední i bezpečnosti – například bylo potřeba vybourat některé stropní pole a nahradit je propustnou mříži z důvodu požárního odvětrání.
Je v interiéru nebo architektuře nějaký detail, který může běžnému návštěvníkovi snadno uniknout, ale pro vás má velký význam?
Hodně důležité pro nás bylo, aby nová skleněná přístavba konstrukčně nezasahovala do stávajících objektů Grandu a Krausova domu. Celá její konstrukce je samonosná a dotýká se sousedních budov jen nejmenším možným způsobem tak, aby tyto cenné fasády nebyly zbytečně narušeny.
V interiéru jsou to pak časté drobné odkazy na kubismus a dobu největší slávy Josefa Gočára – například vzor na podlaze či geometricky tvarované vroubky na dřevu u sedacích prvků.
Kdybyste měl návštěvníkům doporučit jednu věc, které by si měli v Grandu všimnout jako první – co by to bylo a proč?
Určitě by neměli minout původní mramorové schodiště, dříve spojující hlavní sál s galerií, dnes sloužící jako příchod do foodcourtu a hlavní propojka mezi podlažími. V rámci rekonstrukce jsme navrhli také prostorové členění okolních stěn tak, aby byl zvýrazněný nosný systém původní budovy a zároveň vznikl výstavní prostor.
