Na okraji brněnské čtvrti Pisárky stojí stavba, která je pro většinu lidí v České republice téměř neznámá, přesto se nesmazatelně zapsala do dějin světové cyklistiky. Velodrom. Dráha s hliněným povrchem byla otevřena 21. července 1889 a dodnes je nejstarším dochovaným a stále funkčním velodromem na světě, který hostil řadu zásadních událostí.
V roce 1969 se zde konalo Mistrovství světa v dráhové cyklistice, přidělené Brnu u příležitosti oslav 100 let od prvního závodu na území Rakouska-Uherska. Ten se jel 15. srpna 1869 v brněnských Lužánkách (až objev plakátu z roku 2013 posunul prvenství do Kutné Hory, kde se závod konal o týden dříve). Symbolickou roli Brna coby kolébky cyklistiky to ale nijak nezměnilo. Další vrchol přišel v roce 1981, kdy se zde uskutečnilo další mistrovství světa a na spodním okraji dráhy přibyl třímetrový asfaltový bezpečnostní chodník.
Během 135 let své existence už měl být velodrom nahrazen výstavním pavilonem, kongresovým centrem, hokejovým stadionem i fotbalovou arénou. Všechny plány ale zatím skončily na papíře. Dráha, původně přezdívaná „Baurák“ podle zakladatele Viktora Bauera, přežila i dramatické zvraty 20. století. Po prodeji pozemků v roce 1921 sloužila výstavišti, po válce ji obsadil Wehrmacht a Rudá armáda při osvobozování dokončila zkázu průjezdem kolony aut. Záchranu obstarali opět samotní cyklisté.
Od 50. let přešel velodrom pod stát a jeho správa se měnila. Dnes stavby patří TJ Favorit Brno, zatímco pozemky vlastní Veletrhy Brno – nesoulad, který dlouhodobě blokuje rozvoj a stojí v centru sporů. Už v minulosti byl několikrát vydán demoliční výměr a město s areálem počítalo pro jiné stavby, nikdy se to ale naštěstí nepodařilo dotáhnout.
Mezi lety 1967–1969 prošel areál zásadní proměnou. Podle návrhu Stavoprojektu vznikla hlavní budova s kancelářemi, restaurací a společenskými prostory, hospodářské zázemí i tělocvična. Dráha byla rozšířena na osm metrů, zkrácena na 400 metrů a dostala klopení 34 stupňů. Na spodní hraně přibyl již zmíněný asfaltový bezpečnostní pás a pod úrovní dráhy také podchod a příjezd ze západní strany. Druhá etapa přinesla zastřešení a nové osvětlení, kabiny pro rozhlasové i televizní štáby a oplocení celého areálu. Významnou roli sehrál tehdejší prezident Mezinárodní cyklistické federace Rodolfo Magnani, který doporučil přístřešek realizovat. Projekt se nerodil lehce, proti byl generální ředitel Brněnských veletrhů Jan Čebiš, přesto se stavba prosadila a vyrostla v rekordním čase, tempem, které by ohromilo i dnešní developery.
Mojmír Korvas, konstrukci střechy dodala Královopolská strojírna. Původní ocelový skelet stojí dodnes a nese střechu, jejíž charakteristický věnec sloupů utváří obvod celé stavby. Povrch dráhy se během let opakovaně revitalizoval – pískovým tryskáním se zdrsnil a zrychlil. Naposledy v roce 2017 před Olympiádou dětí a mládeže, kdy se navíc zbrousily i hrany betonových panelů, které se časem rozjely až o centimetr a byly pro závodníky nebezpečné.
Brno má v cyklistice tradici, kterou mu může závidět kdejaké evropské město. Olympijský vítěz Jiří Daler, legenda Milan Puzrla, mistr světa Ivan Kučírek či současní šampioni Tomáš Bábek, Alois Kaňkovský, Martin Bláha a Jiří Hochmann a další dokazují, že cyklistika je zde jedním z nejúspěšnějších sportů vůbec. A to i přesto, že podmínky k tréninku dnes již zdaleka neodpovídají světovým standardům. Světová cyklistika se dnes odehrává především na krytých drahách o délce 250 metrů s dřevěným povrchem. Právě na takových oválech se rodí taktika závodů, zejména sprinterských. Brněnský velodrom s betonovým základem proto už nestačí a jeho modernizace je nevyhnutelná. Jednou z cest je položení nové dřevěné dráhy na stávající betonové panely. Alternativou je technologie hliníkových profilů od Čechokanaďana Petera Junka, která by vyšla na zhruba 23 milionů Kč. Problémem však nejsou jen finance, ale i zmíněné vlastnické poměry.
Kola na brněnském velodromu sviští už od roku 1889 a betonový ovál přežil válku, politiku i opakované developerské plány. Zůstává živým památníkem cyklistiky – ať už se jeho další kapitola bude psát dřevem, hliníkem, nebo jen odhodláním lidí, kteří mu nikdy nedovolí zmizet. Mezitím na něm pokračují tréninky, konají se mezinárodní závody a dva roky po sobě hostil i multižánrový hudební festival Pop Messe. Velodrom Brno je zároveň také jedním z mála sportovišť v zemi, které není zatíženo dluhem ani úvěrem. Je nejstarším dochovaným a stále funkčním velodromem na světě a jeho budoucnost zatím zůstává otevřená.
