S Milanem Dostalíkem, šéfem a majoritním akcionářem nejstarší fungující továrny na ohýbání dřeva na světě TON, jsme si povídali o radostech ruční práce se dřevem, ale i o výzvách, které před tradiční výrobu staví globální konkurence.
TON — továrna na ohýbaný nábytek. Co si pod tím historie neznalý zákazník může představit a pro co k vám nakonec nejpravděpodobněji zajede?
Může si představit továrnu, kde se dřevo pomocí páry ohýbá do tvarů, které zná z klasických židlí. A v principu bude mít pravdu. Ohýbání dřeva je pořád základem našeho know-how. Nechtěli jsme ale, aby se z nás stal skanzen. Proto vedle tradičních postupů rozvíjíme současný design, spolupracujeme s mezinárodními designéry a postupně rozšiřujeme portfolio i do kanceláří nebo dalších veřejných interiérů. Pokud někdo přijede do Bystřice pod Hostýnem, uvidí výrobu, která má hluboké kořeny, ale zároveň je živá a neustále se posouvá.
Vaše historie sahá zpátky o 165 let. Jak staré musí být dřevo, aby se ohýbalo podle vašich potřeb? A roste takové tam, kde se kdysi továrna stavěla?
Pro výrobu využíváme buk ze staletých až stodesetiletých stromů. Část stále pochází z okolí Bystřice pod Hostýnem, většinu dřeva ale získáváme ze slovenských oblastí Vihorlatu a Bukoviny, z území mezi Polskem, Ukrajinou a Slovenskem. Právě tam rostou krásné buky ve věku, který pro naši výrobu potřebujeme.
Slyšel jsem, že samotný proces výroby židlí je hlavně o tom mít páru… ve stroji i v ruce. Zní mi ta rukodělná výroba, jako kdyby se u vás zastavil čas.
Pára je pořád důležitá, ale čas se u nás rozhodně nezastavil. To je možná jeden z nejčastějších omylů, které kolem ohýbaného nábytku panují. Základní princip ohýbání dřeva se nezměnil, protože funguje. Změnilo se ale všechno kolem něj. Dnes kombinujeme zkušenosti lidí s moderními stroji, CNC technologiemi, automatizací a dalšími současnými výrobními postupy. Některé věci má smysl dělat rukama, protože lidská zkušenost je v nich nenahraditelná. Jinde nám technologie umožní být přesnější a efektivnější. Důležité je najít mezi tím správnou rovnováhu.
Všiml jsem si, že pořádáte v Bystřici pod Hostýnem i zážitkové exkurze. Co všechno u vás návštěvník uvidí a zažije?
Exkurze je hlavně možnost podívat se do výroby zblízka a pochopit, co všechno stojí za vznikem židle, kterou člověk běžně vidí třeba v kavárně. Návštěvníci procházejí jednotlivé části výroby a u některých zážitkových programů si mohou vlastníma rukama vyzkoušet i práci ohýbače. To je podle mě moment, kdy člověk opravdu pochopí, že ohýbání dřeva není jen nějaký strojový proces. Součástí exkurzí jsou také setkání se specialisty z výroby, kteří mohou návštěvníkům vysvětlit konkrétní technologie, materiály nebo design. Ale návštěva výrobou nekončí. Zázemí poskytuje také Vila Ton, která je dnes otevřená veřejnosti a slouží jako prostor pro výstavy a další kulturní program.
Vaše výroba je citlivá na postup i materiál. Máte hodně odřezků? Někde z takových vyrábí hračky, dělicí stěny nebo to rovnou hážou do kamen. Jak je to v TONu?
Snažíme se materiál využít co nejvíce a tam, kde to jde, ho dál zpracovat. Z odřezků, které zbydou po výrobě židlí, například vznikl věšák Logs nebo miska from14. Z odřezků ze stolových plátů zase vyrábíme odkládací tácek 2round. Dřevo je pro nás příliš cenný materiál na to, abychom ho zbytečně vyhazovali.
Kde se na takovou poctivou židli hledá zákazník v době, kdy lidé sedí primárně u počítačů v ergonomických plastových „kokpitech“?
Lidé nesedí celý svůj život jen v kanceláři. Rozhodují se podle toho, v čem tráví svůj čas, čím se obklopují a kde se cítí dobře. Naše židle proto nejsou určené jen pro práci. Jsou součástí společných momentů doma v kuchyni, v restauraci nebo v kavárně. Myslím, že právě v tom má poctivě vyrobená dřevěná židle pořád své místo. Nemusí být jen ergonomickým nástrojem, ale může být součástí prostoru a každodenního života. A když dobře funguje, vydrží v něm dlouhé roky.
Liší se mimochodem vaše židle podle trhu, na který dodáváte? Nebo máme všichni na světě stejné zadky?
Cítíme, že různé trhy si oblíbily různé produkty, což samozřejmě souvisí i s fyziologickými rozdíly zákazníků a s tím, jak nábytek používají. V USA mají například větší oblibu lounge křesla, zatímco v Asii je populární židle 314. Obecně ale naše produkty fungují napříč trhy. To je pro nás důležité, protože ukazuje, že dobrý design a kvalitní výroba dokážou překonávat rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Každý si možná vybere trochu jiný model, ale princip zůstává stejný.
Řada vašich nejslavnějších výrobků má u sebe jen číslo. Nemají s tím problém třeba designéři, s nimiž spolupracujete, že se kvůli tomu neproslaví? Jak vlastně navazujete spolupráci?
Čísla mají především naše klasické modely, u moderních kolekcí používáme názvy. Na jejich podobě se s designéry vždy domlouváme, aby název k produktu přirozeně seděl a vystihoval jeho charakter. Máme také řadu spřátelených designérů, se kterými jsme v kontaktu dlouhodobě. Když vytipujeme nový produkt, který by nám dával smysl do portfolia, oslovíme designéra, o kterém si myslíme, že by pro něj mohl být vhodným partnerem. Důležité je pro nás, aby si designér rozuměl s materiálem, naším způsobem výroby a zároveň dokázal přinést vlastní pohled.
Obloukem se chci ještě v závěru dostat k vám osobně. Jste šéfem a také spolumajitelem. I vaše historie spjatá s firmou je poměrně pestrá. Jak jste se dostal tam, kde teď sedíte? A na čem konkrétně sedíte, když si tu povídáme?
Začal jsem v TONu na obchodu a postupně jsem firmu poznával a rostl spolu s ní. Člověk si tak projde různými jejími částmi a postupně získá představu o tom, jak funguje jako celek. Do jejího vedení jsem se tak dostal přirozenou cestou. A teď, když si spolu povídáme, sedím doma ve své oblíbené lounge CISSY.
