Když se prostor promění v emoci, stane se něco zvláštního. Jako byste vstoupili do příběhu, který má vlastní dech i rytmus. Produktový designér a scénograf Martin Foret a Monika Kunášková, managing director agentury New Wave, tenhle moment dobře znají. Už několik let tvoří tvůrčí duo, které navrhuje a organizuje společenské akce, firemní večírky i velkolepé prezentace pro ty největší hráče na trhu. A oba věří, že scénografie není dekorace, ale jazyk. Způsob, jak vyprávět víc, než dokáže samotná značka nebo program. A právě o tom jsme si povídali.
Jaký je váš první krok, když začínáte vytvářet atmosféru pro nový event? Kde se rodí ten základní „pocit“, ze kterého vycházíte?
Monika: První krok přirozeně určuje klient. Je to jeho event a jeho příležitost oslovit hosty. Klient definuje formát, hlavní sdělení, důvod realizace, míru korporátního jazyka, barevnost i celkovou tonalitu. Z toho vzniká zadání, které určuje základní směr celého eventu a následně zásadně ovlivňuje jeho atmosféru.
Martin: Základní pocit pak vychází z několika klíčových otázek: kolik denního světla je potřeba pro udržení pozornosti, jak slavnostně nebo naopak uvolněně má večer působit, kolik unikátnosti a jinakosti má event přinést, aby vizuálně narušil konvenční přístupy, a jak uchopit například reveal produktu tak, aby skutečně ohromil. Právě kombinace těchto faktorů vytváří výchozí emoci, ze které se následně rodí celý vizuální a atmosférický koncept eventu.
Jsou to stejné emoce, které ve vás vyvolá cestování, svatba, divadelní představení, velkolepá show, překvapující gastro zážitek. Určitě si každý velmi dobře pamatuje místa, která ho ohromila, pocity, které vyvolala, slzy spojené s příjemným zážitkem, chutě, vůně, barvy. Zůstane vám vryto v paměti, ten celkový dojem, o kterém rádi vyprávíte.
Říkáte, že scénografie není dekorace, ale jazyk. Co je jejím slovníkem? Světlo, materiál, barva, emoce…?
Martin: Je to kompletní dialog plný emocí. Rozhovor mezi hostitelem a hostem. Vizuální sdělení, které účastníky eventu po celou dobu obklopuje a nenápadně režíruje jejich náladu. Záleží na tom, jaké světlo zvolíte, jaké materiály budou reprezentovat status klienta, jaká barva určí tonalitu večera a tím i celkovou atmosféru. Protože modrá nemusí být nutně studená. A červená nemusí být nutně lascivní. Scénografie je o pocitu. O tom, jak prostor voní, jak se v něm cítíte, jestli se vám chce zůstat o chvíli déle… nebo jestli se vám vůbec chce odejít.
Co je podle vás okamžik, kdy si host řekne: „Tohle je jiné“?
Martin: První dojem. Jednoznačně ten moment, kdy vstoupí do prostoru a rozhlédne se kolem sebe. I když se scénografie může dramaturgicky vyvíjet, postupně se proměňovat a gradovat, právě tento první okamžik nastavuje základní emoci. Dává hostovi pocit, že vstoupil do jiného světa, do prostoru s vlastním příběhem a atmosférou. A pak je tu druhý klíčový moment, ten poslední, odhalení. Chvíle, kdy se během programu prostor radikálně promění, změní svůj tón komunikace, překvapí, ohromí a přinese něco nečekaného. Jsou to tyto dva okamžiky – vstup a proměna – kdy si host s největší pravděpodobností řekne své opravdové „wow“.
Když pracujete pro značky, jak hledáte rovnováhu mezi jejich identitou a vaší autorskou estetikou?
Monika: Většinou hodně diskutujeme s klientem o tom, jak pevně se musíme držet jeho korporátní identity. Jestli je opravdu nutné pracovat striktně s primárními barvami značky, zda musí být prostor silně „overbrandovaný“, nebo jestli si můžeme dovolit lehce ustoupit od identity směrem ke kreativitě.
Tahle rovnováha je často už předem daná samotnou povahou eventu. Pokud jde o čistě korporátní konferenci bez ambice vizuálního konceptu, respektujeme jednoduchost a nenarušujeme ji. Pokud je ale event postavený na silném vizuálním a koncepčním přístupu, můžeme si dovolit hranice identity víc posunout a pracovat svobodněji. Ve všech případech ale dbáme na estetiku. Do korporátního jazyka přinášíme naši autorskou řeč, naši posedlost detailem, kvalitou a atmosférou. Právě v tom vidíme naši přidanou hodnotu.
Jakou roli v eventech hraje umění? A kdy se z něj stává partner, ne jen doplněk?
Monika: Je velmi diskutabilní, co vše host vnímá. Kam jeho pozorovací talent může zajít a co je schopen absorbovat. Jsme přesvědčeni, že se vždy dělí na ty, kteří povrchně konzumují, až po ty, co vstřebají každý detail. A tady začne umění a design hrát velkou roli. Naši klienti mají povětšinou složení hostů s velmi silným přehledem o trhu. A vnímají pak, co jim event přináší. Partnerem jsou pro nás pak všechny designérské značky nebo depozitáře umění, které jsou otevřeny spolupráci a přinášejí do eventu své umění nejen jako dekor, ale i jako ukázku investiční příležitosti nebo kultivaci prostředí a myšlenek. Vždy naše partnery otevřeně prezentujeme a dáváme tak hostům i jim prostor k dalšímu dialogu.
Který společný projekt pro vás nejlépe ukazuje, co všechno může scénografie změnit?
Monika: To je těžká otázka. Za ty roky spolupráce jsme připravili velké množství scénografií, které vždy plnily svůj konkrétní cíl podle zadání. Pokud bychom ale měli vybrat několik projektů, které to vystihují opravdu silně, byly by to tyto. Jedním z nich je implementace kolaborativních robotických ramen do pódia v roce 2023 pro projekt Komerční banky v O2 univers um. Byla to technicky velmi náročná disciplína, která spojila scénografii s taneční performancí a měla symbolicky prezentovat spolupráci člověka s digitálním světem. Právě tady bylo krásně vidět, jak může scénografie fungovat jako nositel myšlenky, ne jen jako vizuální kulisa.
Dalším silným projektem byl kompletní stage design a použitá technologie pro VIP event značky Makro v hotelu Hilton. Vysokozdvižné pódium, kinetické prvky a světelná show byly propojené s oslavou 25 let značky a vytvořily velmi výrazný a zapamatovatelný moment.
A posledním příkladem je pro nás Volvo. Tam se scénografie stala přímým nositelem hodnot značky, kdy design nebyl jen doplňkem prezentace, ale její samotnou podstatou. Nešlo jen o scénografické řešení prostoru, ale o skutečné propojení značky, estetiky a architektury do jednoho celku.
Jak vypadá vaše spolupráce v praxi — je to dialog, improvizace, nebo spíš přesná struktura?
Monika: Zadání většinou začíná jako monolog ze strany agentury. Přichází jasně definované důvody realizace eventu, jeho cíl, představa, kde se odehraje a jak má působit. A pak se z toho stává dialog. Hledání cest, řešení a inspirace. Práce s tím, co je možné technologicky, co nabízí trh, jaké jsou rozpočtové limity a jaké mantinely určuje samotný klient. Řeší se míra udržitelnosti, potřeba unikátnosti, nebo naopak snaha zůstat konvenční, střídmí a nepřebíjet formou samotný obsah. Primární je vždy tvůrčí proces, ale zasazený do jasné struktury. Každý event má daný čas, rozpočet i materiálové možnosti. Právě tady se musí potkat profesní zkušenost s realizovatelností a odvaha zkoušet nové věci. Obecně je ale naše spolupráce velmi otevřená. Je přátelská, inspirativní, sehraná a založená na vzájemné důvěře i chuti posouvat věci dál.
Event je pomíjivý, ale vzpomínka na něj může být silná. Jak pracujete s tímhle paradoxem?
Monika: Jsou to stejné emoce, které ve vás vyvolá cestování, svatba, divadelní představení, velkolepá show, překvapující gastro zážitek. Určitě si každý velmi dobře pamatuje místa, která ho ohromila, pocity, které vyvolala, slzy spojené s příjemným zážitkem, chutě, vůně, barvy. Zůstane vám vryto v paměti, ten celkový dojem, o kterém rádi vyprávíte. A to je “event” sám. Událost, kterou můžete ovlivnit do pozitivních vzpomínek. A tím tak narušit pocit pomíjivosti. Jsou přirozeně eventy, které asi vytěsníme, ale ty nejlépe propracované zaryjete do paměti.
Co nejčastěji lidé o scénografii nevědí — a přitom by měli?
Martin: Konsekvence. Ty jsou za nás primárním stavebním kamenem. Má být obecně vnímáno obrovské množství konsekvencí, které kvalitní scénografii předurčují. Hluboká znalost AV médií a jejich možností, materiálové vlastnosti a jejich napojení na technologie, lidské zdroje s profesními přesahy, anomálie a kreativní uchopení, které ze standardu vytvářejí nadstandard. Jedno odvětví navazuje na druhé, média, výroba, využití, obsahy. Podium s LED projekcí a 3D dekorací, kolem které tančí performeři, není jen 10 x 5 m umístěných v sále, je to propojení desítek profesí, které navazují jedna na druhou. Scénografie je mikrokosmos vsazený do eventu, který se rozpíná až k jeho hlavnímu vstupu. Myslím, že si málokdo uvědomuje, jaký tým a kolik příprav stojí za tím, aby se jeden stage design spojený s programem zhmotnil.
Kdybyste měli dát jednu jedinečnou radu lidem, kteří eventy tvoří nebo navštěvují: na co se dívat, čeho si všímat, co „číst“ za vizuální linií?
Monika: Znáte ten pocit, když si v galerii sednete před obraz a dlouze ho pozorujete, dáte mu čas. Obvykle objevíte mnoho skrytých zpráv, které autor zanechal. Dejte proto prostor tomuto objevování. Někdo si dal práci, aby připravil event, kterým se snaží ovlivnit vaše mínění, ukázat vám od kostýmu hostesek současné trendy v oděvním designu nebo make-up artist uchopení konceptu, prezentovat přes catering stations názor na zpracování surovin, mix chutí a barev i udržitelnost, použil na scénografii vhodné materiály s ohledem na jejich likvidaci, našel spojení s českými umělci, aby kultivoval vzhled prostředí a dekorací a hlavně přenesl skrze vizuální zpracování sdělení, to podstatné, proč event proběhl. Dejte prostor vnímání detailu a zamyslete se, jak zapadají do celku.
