Albert Pražák a Eva Smolíková z architektonického studia Labor13 chystají v Olomouci už druhý Dům Ronalda McDonalda, který poskytuje bezplatné ubytování přímo u nemocnic rodinám hospitalizovaných dětí. Zajímalo nás, jak taková stavba vzniká.
Jak jste se vlastně k Domu Ronalda McDonalda dostali?
AP: V době, kdy jsme byli ke spolupráci osloveni, se teprve postupně utvářelo zázemí nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda. Důležitým partnerem byla od začátku Fakultní nemocnice, jež poskytla pozemek i projektovou přípravu prvního domu v Praze-Motole. Právě přes tým zodpovědný za projekt jsme se dostali do kontaktu s Ivanou Švingrovou Pešatovou, ředitelkou nadačního fondu. Společně jsme pak hledali způsob, jak celý záměr přenést do architektonické podoby.
Liší se české Domy Ronalda McDonalda od svých „příbuzných“v okolních zemích? Do jaké míry následujete nějaký vzor a do jaké míry máte při návrhu volnou ruku?
AP: Základní myšlenka je všude stejná, ale je velký rozdíl, jestli stojí dům v USA nebo Evropě, bere se ohled na velikost domu, jeho vybavení. Také hodně záleží na tom, jestli jde o rekonstrukci nebo novostavbu. Protože se v tom odráží místní zvyklosti a nároky, inspirovali jsme se například v Polsku nebo v Rakousku, kde už domy stály a kultura bydlení je tam podobná.
Zaregistroval jsem, že při přípravách projektu kromě architektů úřadovaly i děti z pražského domu, které mohly nakreslit, jak by si ten nový představovaly. Duhová střecha, stavba, která se točí jako kolotoč. Jak moc k tomu budete coby architekti přihlížet?
AP: V době, kdy děti své návrhy kreslily, jsme se ještě účastnili architektonické soutěže vyhlášené nadačním fondem, takže nebylo předem dané, že budeme na projektu druhého domu pracovat. Nadační fond má jasně nastavená pravidla a soutěž je jejich součástí. O to cennější pro nás tyto dětské kresby dnes jsou. Nevnímáme je jako doslovné zadání, ale jako inspiraci a autentický pohled dětí, které mají s Domem osobní zkušenost.
ES: Některé motivy se ale v projektu přece jen objeví. Můžeme prozradit, že „kolotoč“ nezůstane jen na papíře.
Co je pro vás jako pro architekty obecně nejsložitější a naopak nejradostnější fáze projektu?
AP: Nejradostnější je určitě architektonická studie jako taková, protože ačkoliv máte nějaké nároky a představy zadavatele, můžete být kreativní, nacházet zajímavá řešení a cesty, jak toho požadavku docílit. Tím se dostávám k tomu, že je to také fáze nejzodpovědnější, protože co se tady vymyslí, to už se pak mění a ladí jen omezeně. Jakmile kopnete do země, už je to definitivní.
Co budete u olomoucké stavby dělat jinak, případně co se osvědčilo a půjde vám to díky tomu napodruhé snáz od ruky?
AP: Zkušenost z pražského Domu v Motole je pro nás zásadní. Už víme, jak dům skutečně funguje v každodenním provozu, máme zpětnou vazbu od nadace i od rodin a řadu věcí dnes dokážeme navrhovat s větší jistotou. V Praze jsme hledali cestu — byl to první Dům Ronalda McDonalda v Česku, inspirovali jsme se v zahraničí a některá řešení jsme si museli doslova „odžít“.
ES: V Olomouci se navíc výrazně liší samotná situace pozemku. Dům vznikne na klidném místě v rámci areálu nemocnice, prakticky v zahradě. Zároveň bude s nemocnicí propojený venkovním koridorem. Díky větší a vhodnější parcele si tady můžeme dovolit řešení, která v Motole prostorově možná nebyla, a celý dům tak lépe přizpůsobit potřebám rodin.
To mi připomíná, že v roce 2023 získal motolský dům prestižní ocenění Stavba roku. Je to pro vás důležité, zavazující?
AP: Ta cena nás velmi těší, ale je potřeba říct, že byla udělena hlavně celému týmu, tedy jak realizačnímu — stavební firmě, tak projekčnímu, který zastupujeme my. Jde v zásadě o ocenění společné snahy a v tomto případě šlo o přihlédnutí k tomu, že stavba má výrazný společenský přesah.
ES: Já jenom dodám, že bylo příjemné během příprav zjišťovat, jak moc dobré vůle mezi lidmi stále je. Když jsme záměr vysvětlili subdodavatelům a dalším partnerům, tak ochota spolupracovat a stihnout občas náročné dodací lhůty, byla značně nadstandardní.
U realizací, jako je třeba hotel Miura v Čeladné, můžete popustit uzdu fantazii. Jak je tomu při stavbě Domu Ronalda McDonalda?
AP: Hlavní roli v takovém uvažování vždy hraje rozpočet. Měli jsme projekty, které nám umožňovaly, jak říkáte, popustit uzdu fantazii, ale u veřejně prospěšných staveb jako je tahle, zvlášť když je financována mnoha mecenáši a sbírkami, chceme utratit peníze hlavně za to, aby byl výsledek praktický, dobře fungoval a měl dlouhou životnost. Jako architekti jsme tu pokorní, protože nestavíme žádný pomník, ale funkční stavbu pro potřebné, jejíž primární funkce jde mimo architekturu.
ES: Pro nás je největší odměna, když ten dům slouží svému účelu a máme zpětnou vazbu, že se tam lidem, a v tomto případě do velké míry i dětem, dobře bydlí a dobře žije. Takže tu uzdu popustíme spíš třeba v interiéru, kdy můžeme být hravější než u jiných projektů, protože víme, že děti i rodiče to ocení.
Za jak dlouho se budou moci ve druhém Domě Ronalda McDonalda první rodiny ubytovat?
AP: Právě dokončujeme dokumentaci pro povolení stavby a v souběhu s tím pracujeme na návrhu interiérů. Záměrem je během letošního roku stavbu povolit a vytendrovat, vybrat zhotovitele, aby se mohlo příští rok stavět a dostavět. To znamená, že na přelomu let 2027 a 2028 bychom chtěli mít druhý Dům Ronalda McDonalda postavený, aby mohl začít sloužit svému účelu.
Ronald McDonald House Charities dnes oficiálně působí v 62 regionech a do Česka se vydala v roce 2002. Hlavním posláním a cílem je podpora vážně nemocných dětí a jejich rodin a tou nejčastější a nejznámější formou je právě výstavba domů, kde se mohou bezplatně ubytovat a zůstat spolu po dobu léčby. Dnes jsou jich po celém světě necelé čtyři stovky. Hlavním finančním, brandovým a strategickým partnerem je stále McDonald’s, kde čeští provozovatelé přispívají i částí zisků z prodeje Happy Meal. Toto partnerství přináší zhruba 75 % příjmů, zbytkem přispívají korporátní partneři nebo individuální dárci. Na stavbu domu může přispět každý v rámci veřejné sbírky
