Vychází červnová Dolce Vita plná konverzí, revizí a aktivací.
„Náš návrh je recyklací již několikrát recyklované stavby, což vnímáme jako příspěvek do diskuze o zachování a opětovném využívání existujících stavebních struktur a o potřebě minimalizovat ekologické dopady nadměrného bourání,“ říká architekt Irakli Eristavi ze slovenského ateliéru zerozero, když mluví o projektu Divadla Poprad, který se svým týmem dokončil v loňském roce.
Tento přístup k architektonické tvorbě se nakonec prolíná celým červnovým vydáním Dolce Vity. Zdevastovaný historický dům v Žatci ožil díky vysokému nasazení architektů ze znojemského ateliéru ORA, kteří několik let přejížděli z kraje vína do pivního ráje, aby tu dokončili projekt Oblouk — hostinec a ubytování v autorsky řešeném interiéru. Knihovna Břetislava Kafky v Červeném Kostelci dostala úplně novou tvář díky studiu Papundekl, které ji otevřelo městu i dětským návštěvníkům. Slovenští architekti Richard Kilo a Matej Honč proměňují stávající byty a rodinné domy v lepší místa pro život v otevřeném a upřímném světě. „Architekturu podle nás inspirují lidé a život uvnitř architektury,“ říkají, když vysvětlují svou tvůrčí improvizaci.
Pokud budete číst pozorně od začátku až do konce, určitě vám neunikne ještě jedna linka, která se nenápadně prolíná celým číslem. Nostalgické propojení Česka a Slovenska, jehož svědky jsme byli na květnové edici konference PULSE v Ostravě a které se propsalo do textů o architektuře, vrcholí v článku o Československém pavilonu na benátském bienále umění. Ten letos slaví sto let od svého otevření a při této příležitosti je v něm po mnoha letech přísného rozdělení prezentována expozice autorů z obou zemí.
Držte spolu a čtěte Dolce Vitu. Na stáncích od 4. června.
