Byt bez stěn. Tak pojmenovali svůj právě dokončený projekt architekti ze studia RDTH René Dlesk a Tamara Kolaříková. Jako by se v koncepci jeho interiéru inspirovali nekonečnými, volně plynoucími prostory modernistického mága Ludwiga Miese van der Rohe, který svou snahu otevřít obytný prostor nejvýrazněji uplatnil v notoricky známé vile Tugendhat v Brně. Stejně jako tam je i v tomto bytě interiér organizován pouze vestavnými nábytkovými solitéry, nikoliv klasickými příčkami.
Odstranit téměř všechny stěny a dveře by pro většinu lidí bylo pošetilé, nepřijatelné nebo jednoduše absurdní. Znamenalo by to přijít o možnost se alespoň na chvíli uzavřít a odstřihnout od okolního světa. Byty s klasickou dispozicí, kde se jednotlivé místnosti — podobně jako hrozny — napojují na centrální chodbu, nemusí vyhovovat každému. Pevně dané hranice prostorů a jasně definované možnosti jejich využití, osvětlení či větrání mohou být pro někoho limitující. Odstranění některých konzervativních pravidel tak otevírá prostor pro nový pohled na uspořádání i způsob užívání bytu.
Jediné místo, které je za klasickými dveřmi, je toaleta nacházející se za neprůhlednou, ale světlo propouštějící stěnou z luxferů. Skleněné cihly zároveň vizuálně navazují na surovou estetiku obnaženého betonového skeletu. „Vyšší míra otevřenosti je vědomým rozhodnutím. Budoucnost však může přinést nové priority a potřeby. Dispoziční řešení proto počítá s možností snadno realizovatelných úprav,“ uzavírají architekti.
