Transformace jako proces postupné přeměny, přetváření stávajícího stavu objektů, domů, ale i mysli, transformace jako přijetí nových prvků… Během práce na aktuálním vydání magazínu Dolce Vita jsme k velkému překvapení zjistili, co už možná všichni dávno vědí, že transformace je nezastavitelný, kontinuální proces, který se odehrává ve všech segmentech našeho života. Někdy je nevědomá, jindy velmi pečlivě řízená a občas nevyhnutelná.
Lidé mají strach ze změny, ale ta je vždy k lepšímu.
Změn, které ji doprovázejí, se lidé často bojí, ale jak nám během rozhovoru řekl architekt Jiří Weinzettl z Ateliéru 111, „lidé mají strach ze změny, ale ta je vždy k lepšímu.“ On sám si takových změn vyzkoušel několik, když se během své dosavadní kariéry dvakrát přeměnil z architekta drobných realizací na konstruktéra bioplynových stanic, aby se pak zase vrátil k domům, za které se svými kolegy z ateliéru sbírá významná architektonická ocenění.
Také italský architekt Carlo Scarpa, o němž píše Adam Štěch v rozsáhlém profilovém textu, transformoval svými současnými intervencemi benátské renesanční paláce a posouval je do 20. století. Vladan Šír navštívil továrnu rodinné firmy Urbania, která svým venkovním mobiliářem pomalu proměňuje tvář českých měst. Švýcarský architekt Fritz Haller transformoval svůj vlastní modulární nábytkový systém USM Haller do většího měřítka a postavil z něj dnes již ikonický dům Buchli.
Co stránka, to jiný příklad odvážné přeměny. Listujte dubnovou Dolce Vitou a nebojte se nesnesitelné lehkosti, kterou každá změna doprovází.
