Prosklený železobetonový dům na Rašovce s fasádou z portugalského korku shlíží z ještědského hřebene na Český ráj a velkoryse se otevírá místním loukám a specifickému horskému klimatu. Architektonický projekt atelieru SAD doplnila interiérovým designem sama klientka Iveta Zachariášová.
„Vše začalo objevením posledního stavebního pozemku na Rašovce před sedmi lety. Místo jsme již dříve znali, a jelikož jsme chtěli stavět co nejvýše směrem k Ještědu, vůbec jsme neváhali,“ začínají vyprávět příběh svého domu Iveta a Jan Zachariášovi. „Plno prvků jsme již delší dobu nosili v hlavě: prosklené stěny, pohledový beton, strohý interiér, kovové prvky, zavěšený krb nebo otevřenou zahradu bez plotu.“ Kamarádi z atelieru SAD, konkrétně pak Adam Jirkal a Tomáš Kubák, zformovali původní Ivetiny nápady do návrhu domu. „Jak se rodil, postupně jsme pochopili, že zkrátka nemůžeme dělat žádné kompromisy. Proto je dům obložený korkem a v proskleném rohu nestojí sloupek – statice a logice navzdory,“ dodávají.
„Interiérový design domu s vnitřními dispozicemi místností možná vznikl dříve než dům samotný,“ říká Iveta Zachariášová, interiérová architektka, spoluautorka celého projektu a zejména interiéru. „Díky mé dlouholeté praxi mně bylo mnoho věcí a funkčních aspektů jasných hned od začátku a řešili jsme v podstatě jen sladění s konstrukcí domu a jeho otevření do okolního prostředí skleněnými stěnami. Světlo, prostor, čistota interiéru a barevná střídmost mě zavedly především do studií Konsepti a Ligne Roset, na kterých je postaven základ vnitřního vybavení nábytkem.“
Dům má půdorys dlouhého obdélníku (22,ř x 7 m) a je orientován po vrstevnici jižního svahu. Kompaktní hmota je na východním štítu zcela otevřena a její celoprosklená stěna zešikma ustupuje za obrysovou hranu. Maximalizuje se tak plocha výhledu a vzniká zastřešená terasa. Ta přiléhá k jižní straně, kde je do hmoty domu prolomen čtvercový otvor na celou výšku podlaží. Zezadu neboli ze severu lemujedům příjezdová komunikace, na níž bylo nutné dům připojit. Proto část střechy slouží zároveň jako parkoviště/garáž. Na západní straně je vstup, k němuž vede terénní schodiště. Reliéfní fasádu tvoří desky z portugalského expandovaného korku proměnlivé tloušťky, které se střídají ve vertikálních pásech.
Venkovní dlažba je ze starých, ochozených, velkých žulových kamenů, které se podobají původní liberecké dlažbě s její specifickou narůžovělou barvou. Podobně velkoryse bylo kdysi vydlážděno celé město. Takto se postupně rodil celý dům – s respektem k místním tradicím, historii, k materiálu i k okolí
