Architekti Daniel Rohan a Daniel Baudis z ateliéru DDAANN navrhli ideální letní sídlo nebo, chcete-li, velkorysou chatu pro tři generace jedné rodiny. Postavili ji na zelené louce na samém okraji jedné středočeské obce, tam, kde končí příjezdová cesta a kde je zatím jejich jediným sousedem zelený remízek. Elegantně se vyhnuli okoukanému dispozičnímu řešení, kdy na společný obytný prostor s kuchyní navazují ložnice v patře nebo v podkroví, a vydali se jiným směrem. Chatu koncipovali jako „shluk“ několika menších, na sebe navazujících objemů, z nichž každý slouží jinému účelu. Rodina tak může trávit spoustu času spolu v obýváku a na prostorné terase, zároveň se každý může na chvíli uklidit do svého domečku.
Tři generace jedné rodiny, tedy babička s dědou, máma s tátou a jejich dva malí kluci, rády trávily víkendy a letní prázdniny spolu. Jen jim chybělo to správné místo. „Rodina už jednu chatu měla, ale nevyhovovala jim jednak kapacitou, jednak zde měli problémy s vodou. Sami za námi přišli s tímto specifikovaným programem oddělených, ale provázaných objemů,“ vzpomínají na začátek práce na projektu, který se nakonec protáhl na čtyři roky, architekti Rohan a Baudis. V novém rodinném letním sídle je všechno jinak. Obyvatelé se potkávají v centrální společné části, kde je pokoj s krbem, kuchyně a jídelna. Tento prostor je srdcem domu a díky velkým posuvným oknům je otevřen na terasu a do zahrady s ovocnými stromy. Z obou stran je obklopen dalšími objemy. Z jedné je to přízemní vejminek prarodičů s obýváčkem, ložnicí a hygienickým zázemím, z druhé pak na něj navazuje dvoupodlažní „chatička“ rodičů a dětí. Dole je kromě ložnice rodičů a koupelny ještě pracovna nebo pokoj pro hosty, po schodišti vybíhají do svého království kluci, kteří mají skvělý výhled, a tudíž i přehled o dění v širokém okolí. Neobvyklé užití různých hmot má ale ještě jeden důvod – kryjí terasu směrem k vesnici, kde jsou ještě dvě volné stavební parcely. Hlavní otevření domu tedy směřovali architekti buď k terase, nebo do volné krajiny. Ačkoli není zamýšlen k trvalému bydlení, konstrukčně i izolačně se jedná o standardní stavbu, která v některých aspektech, jako jsou například okna od společnosti Janošík nebo okapy skryté ve fasádě, standard značně převyšuje.
Protože se pořád jedná o chatu, interiér pojali architekti velmi asketicky s odkazy k funkcionalismu i skandinávskému designu. V celém domě je položena třívrstvá dubová podlaha, vestavěný nábytek navržený na míru stejně jako podhledy zakrývající krov jsou z březové překližky povrchově upravené lazurou. „Nespornou výhodou této zakázky bylo, že jsme ji dělali od začátku do konce my. Tedy od exteriéru až po nejmenší detaily uvnitř, včetně svítidel Nordlux nebo klik od společnosti M&T.“ V ložnici rodičů a prarodičů si pak pohráli s motivem pobytového okna – vestavěné skříně vedou podél oken, kde vytvářejí poměrně široký parapet, na který stačí vytáhnout pár polštářů a pozorovat zevnitř dění na terase. Ta na stavbu navazuje z jihu a v jejím rohu se tyčí vysoký, štíhlý sloup. Na něj je kotveno ocelové lanoví zelení porostlé pergoly a na jeho špičce se točí vrtule malé větrné elektrárny.
