Bílý, krystalicky čistý objekt vily Planchart shlíží na hlavní město Venezuely jako memento poválečných let prosperity a umělecké a architektonické emancipace této jihoamerické země. Její architekturu pojal italský architekt Gio Ponti jako komplexní umělecké dílo. Stavba patří k oněm několika mytickým domům 20. století, které byly postaveny jako dokonalé zhmotnění výtvarných myšlenek své doby a které jsou dnes jen těžko přístupné. Do stejné skupiny patří také Palác Stocklet v Bruselu od Josefa Hoffmanna nebo Casa Malaparte na Capri. Na rozdíl od nich je však vila Planchart otevřená veřejnosti, a tak náš redaktor Adam Štěch využil pozvání dvou lokálních architektonických nadšenců a příběh vily pro vás zdokumentoval.
Vilu Planchart, které se také díky jejímu umístění na vrcholu kopce říká El Cerrito (Malý kopec), si v roce 1953 u Gia Pontiho objednali manželé Anala a Arman do Planchartovi. Milovali umění a chtěli si v Caracasu vybudovat domov, který by byl jejich vášni plně zasvěcen. Nejdříve Ponti navrhl relativně tradičně vypadající stavbu. Anala však Pontimu sdělila, že si jeho služby neobjednali kvůli tomu, aby se drželi při zemi, a že chtějí výjimečný dům, ve kterém bude mít jako architekt naprostou volnost. A takový dům bez kompromisů nakonec Gio Ponti navrhl. Během intenzivní korespondence mezi Milánem a Caracasem vznikl totální Gesamtkunstwerk, v němž nebyl ani jeden centimetr ponechán náhodě. Všechny prvky domu byly vyrobeny na míru, podle přesné dokumentace řemeslníky v Itálii, kterým Ponti důvěřoval, a následně lodí poslány do Caracasu. Zvenku vypadá dům jako motýl. Se svými bílými, mozaikou pokrytými stěnami a krystalicky tvarovanými rohy i zdviženou převislou střechou působí kontrastně k okolní tropické krajině.
