Ještě dřív, než svět ovládly klávesnice a displeje, měla každá myšlenka svůj zvuk. Šustění papíru, škrábání perem, tiché nadechnutí před dalším slovem. Psát znamenalo zastavit se. A každé slovo mělo váhu, protože jednou napsané už nešlo smazat. Nová výstava „Od kalamáře k psacímu stroji“ v Lobkowiczkém paláci na Pražském hradě otevírá okno do času, kdy dopisy byly zrcadlem duše a inkoust pojítkem mezi světy. Od 31. října 2025 se stává součástí stálé expozice na celý rok – a přitom se bude neustále proměňovat. Čtyřikrát během trvání výstavy se totiž vymění jeden z vystavených dopisů světové osobnosti.
Návštěvníky zveme k tichému obdivu nad krásou psaní, které formovalo lidské vztahy po staletí. V době dotykových displejů a umělé inteligence připomíná, že skutečná slova a originální lidské myšlenky zůstávají, i když inkoust už dávno vyschl. Chceme, aby výstava s každou návštěvou promluvila lehce jinak. Vystavené dopisy tak průběžně obměníme. Důvody nejsou jen konzervační, ale umožní nám to ukázat bohatou a různorodou sbírku cenných dokumentů z depozitáře Lobkowiczkého archivu.
Výstava sleduje vývoj psaní od antických voskových tabulek až po elegantní psací stroje první republiky. Připomíná dobu, kdy psaní nebylo pouhou komunikací, ale uměním – kombinací gesta, myšlenky a estetiky. K vidění jsou historické kalamáře, pečetidla s polodrahokamy, dopisy panovníků, šlechticů a umělců, ale i drobnosti, které kdysi spočívaly na pracovních stolech vladařů a básníků. Z exponátů dýchá noblesa i intimita: psací soupravy, dopisy a drobné osobní předměty vyprávějí příběhy velkých dějin i malých lidských gest.
Výjimečnou část tvoří autografy, tedy vlastnoručně psané dopisy významných osobností. Mezi nimi dopis Ludvíka XIV. císaři Leopoldovi I., připomínka mocenské diplomacie evropských dvorů, nebo dopis císaře Rudolfa II. Vilémovi z Rožmberka, který odkazuje ke slavnému alchymistovi Edwardu Kelleymu. Nechybí ani Goetheho rukopis či dopis Antonia Salieriho, skladatele, jehož jméno zůstalo navždy spjato s fiktivní rivalitou s Mozartem.
Expozice je rozdělená do šesti tematických celků, které odhalují, že psací potřeby nejsou jen technické nástroje, ale estetické a symbolické objekty. Návštěvníci zde uvidí porcelánové a keramické kalamáře 19. století, kuriózní kusy ve tvaru slepičí hlavy či manýristicky purpurových lastur, ale i ručně vyřezávanou psací soupravu Františka Josefa Maxmiliána z Lobkowicz – jemnou ukázku křesťanské pokory i aristokratického řemesla. Za zmínku stojí také pero nešťastného korunního prince Rudolfa, jímž psal při své návštěvě Roudnice, nebo kalamář z broušeného skla darovaný k morganatickému sňatku. Závěr výstavy přibližuje přechod od pera k psacímu stroji. V kanceláři diplomata Maxmiliána Lobkowicze se návštěvníci přenesou do doby první republiky – mezi fotografie T. G. Masaryka s věnováním Jana Masaryka, pracovní dokumenty, kuřácké potřeby a korespondenci se Sidonií Nádhernou.
Lobkowiczké sbírky tak znovu dokazují, že historie není jen o velkých událostech, ale o gestech, která je tvoří. Každý inkoustový tah je tu drobným svědectvím lidské touhy po sdílení – něžné, přesné, nezaměnitelné. Výstava Od kalamáře k psacímu stroji doplňuje stálou expozici Lobkowiczkého paláce a připravuje také edukační program pro školy, který dětem i dospělým přiblíží svět rukopisu, jazyka a komunikace v době před klávesnicí. Vstupenky do Lobkowiczkého paláce i kombinované prohlídky a koncerty jsou dostupné online na www.lobkowicz.cz/lobkowiczky-palac
