Další pokračování dlouhodobého projektu Úhel pohledu, který v DOXu tradičně propojuje formát výstavy a učebny, se nově zaměří na téma rovnováhy. Vzdělávací expozice nabídne studentům otázky týkající se hledání rovnováhy mezi technologií a přírodou, mezi strojem a jedincem. Nový projekt, který bude představen 10. dubna, kurátorsky připravili Karolína Voleská, Tereza Dvořáková a Jiří Raiterman.
Třetí pokračování vzdělávací výstavy Úhel pohledu hledá rovnováhu mezi světem organickým a technickým. Prostřednictvím prací českých i zahraničních umělkyň a umělců ukazuje různá spojení přírody a technologie – dvou zdánlivě odlišných prostředí, do kterých dnes bytostně patříme, přesto mezi nimi vnímáme určité napětí. Příliš techniky? Málo přírody? Mikroorganismy splývají s počítačovými čipy a technologie prorůstají naším životem – nejsou od nás oddělené a my přirozeně hledáme rovnováhu svého „technoorganického ekosystému“.
V kontextu výstavy přemýšlíme o rovnováze jako o schopnosti vnímat propojenost a vzájemnou závislost technického a přírodního – nikoli jako o vyvažování dvou protikladů. Výstava nenabízí dichotomii ‚zlého‘ technologického a ‚neposkvrněného‘ přírodního, ale ukazuje svět, ve kterém tyto dvě – v jádru velmi podobné – sféry existují v symbióze.
Podle kurátorky Karolíny Voleské vzniklo téma výstavy také jako reakce na setkávání se studentkami a studenty v rámci předchozích vzdělávacích programů. „Vnímali jsme, že právě pro studenty je otázka rovnováhy ve vztahu k technologiím velmi aktuální. Technologie jsou pro tuto generaci přirozenou součástí života od samého začátku – nejsou něčím cizím ani výlučně fascinujícím. Spíše hledají způsoby, jak o nich uvažovat kriticky, ale zároveň otevřeně. Nechtějí zůstávat v negativních pozicích nebo ve stavech úplného pohlcení, ale zajímá je, jak transformovat a přepisovat zajeté vztahování se k nim.“
Výstava začíná úzkou chodbou s velkoformátovými tapetami digitálního organismu. Tento úvod vytváří vizuální zážitek, kde vznikají počáteční otázky, skrze které je publikum vtaženo do krajiny, v níž dochází k určité sebezkušenosti – fyzickému i smyslovému zakoušení syntetizovaných přírodních jevů. V této místnosti si návštěvníci mohou vyzkoušet, jak technologie spolupracují s živým organismem skrze vlastní tělo: jsou zde vystavena díla, která prostřednictvím našich vlastních smyslů proměňují možné úhly pohledu na realitu kolem nás.
Druhá část výstavy navazuje na úvodní smyslovou laboratoř a představuje díla, která pracují s vizuálními a materiálními aspekty tématu. Tato část však posouvá příběh výstavy dál – objevují se zde zrobotizované rostliny, které se pohybují, jako by snad byly zvířaty. Dále zde publikum uvidí humanoidní figury v podobě figurín pro nárazové testy i připomínku digitálního organismu z úvodu.
Závěrečná část výstavy pak funguje jako spekulativní laboratoř. Návštěvníci se zde mohou ponořit do výzkumu skrze svět videohry nebo nahlédnout do utopických představ více-než-lidské budoucnosti. Jsou zde k vidění projekty, které se rovnováhou zabývají prostřednictvím proměnlivosti nás samotných: přetvářejí naši víc než lidskou podobu, propojují nás s digitálním prostředím nebo naši identitu nechávají rozehrávat ve spekulativních světech.
Výstava otevírá prostor pro imaginaci, hru a vzdělávání, protože je zároveň učebnou, kde lze rovnou testovat to, kým jsme a kým bychom mohli být v síti širších vztahů.
