Byli jsme se podívat, jak se dělají jedny z nejkvalitnějších pánských košil a obleků na světě. A neuhodnete, jak daleko jsme do krejčovské dílny vyhlášené značky Emperor museli cestovat.
Patrik Dařílek v oboru působí přes třicet let, ale práce ho baví čím dál víc. Setkává se při ní s mimořádně zajímavými lidmi, špičkami svých oborů, od nichž čerpá motivaci, ale které může také on naučit něco o svém řemesle.
Po nedávném uvedení amerického seriálu Boj o moc, popisujícího hořko-sladký život miliardářů, se nejžádanějším módním trendem stala rafinovaná nenápadnost neboli stealth wealth. Žádná ukřičená loga, žádný potisk s iniciálami té či oné značky, žádná okázalá extravagance, nýbrž jen perfektně ušité oděvy z vysoce kvalitních materiálů. To je styl první ligy módní branže, kterou reprezentují především luxusní italské značky, hlásaly světové magazíny i vlivné finanční deníky. Ale pořád je to konfekce.
Teď ten opěvovaný styl posuňme ještě o úroveň výš — do módní extraligy. Obleky, šaty nebo košile budou z těch nejkvalitnějších materiálů, jaké si dovedete představit, a ušité téměř kompletně ručně v kvalitě překonávající nejvyšší řemeslné standardy, navíc výhradně na zakázku, a to pouze v tolika kusech, v kolika si budete přát. A teď se připravte na překvapení: tuhle extraligu nenajdeme v Miláně, Florencii nebo Paříži, nýbrž u nás, v Horních Počernicích.
Když pojedete Náchodskou ulicí na západním okraji Prahy, mohli byste ten dům snadno minout. Dvoupatrová budova nevyčnívá a neuvidíte na ní žádný nápis oznamující, že právě zde se šijí jedny z nejluxusnějších oděvů na míru, jaké si mohou lidé na této planetě pořídit. Kdo ví, ten ví — stealth wealth.
Na třech stech metrech čtverečních tu sídlí značka Emperor Patrika Dařílka, za níž se sjíždějí zákazníci nejen z Česka, ale i z Vídně, Curychu, Milána, Frankfurtu nebo Londýna. Podnikatelé, manažeři, aristokraté — z valné většiny muži, protože rodinný krejčovský ateliér se zaměřuje zejména na šití zakázkových pánských košil, kalhot, sak a obleků — si zajedou nebo zaletí do Prahy na prodloužený víkend, jehož hlavním cílem je nechat si ušít novou osobní kolekci šatů.
„Schválně chceme, aby k nám klienti přijeli a udělali si čas sami pro sebe,“ říká majitel značky. „Jde nám o setkání a o čas, který si vzájemně věnujeme. Nemáme klienta, který by se k nám nechtěl podívat. A není to kvůli ceně, protože v Evropě jsou i v našem segmentu levnější firmy. Zákazníci za námi jezdí kvůli materiálu, řemeslnému zpracování a našim službám.“
Patrik Dařílek má na sobě modrobílou pruhovanou košili, džíny a modré šněrovací boty, na ruce hodinky od Applu a je příkladem té neokázalé dokonalosti, ale i zosobněním perfekcionismu. „Máme extrémně citlivě nastavený radar na perfektnost,“ říká padesátník, který se více než třicet let pohybuje v textilnímu průmyslu a na kontě má práci pro značky jako Armani, Lagerfeld, Lanvin, Ralph Lauren, Kenzo, Zegna, Baldessarini i salony ze slavné londýnské Saville Road.
Schválně chceme, aby k nám klienti přijeli a udělali si čas sami pro sebe.
S nadšením malého kluka vytahuje role prvotřídních látek, které nejlepší italské rodinné tkalcovny dělají exkluzivně pro jeho značku, vysvětluje komplikovanost vrstvení konstrukce pánského saka, pro kterou je vyhlášený, a ukazuje stehy, podle 1 kterých pozná, jestli je krejčová pravačka nebo levačka. Patrik Dařílek je totiž člověk, jemuž se mezi ajťáky říká nerd nebo geek. Ostatně v 80. letech absolvoval gymnázium se zaměřením na počítače. Je nakažlivě zapálený pro technologii krejčovského řemesla a výroby látek, o které dokáže hodiny a hodiny zasvěceně vyprávět. Staletí dlouhou historii oboru chová v hluboké úctě, ale zároveň sleduje nejnovější vývoj a nebojí se experimentovat, kombinovat a posouvat dál. A vsadím svoji nejlepší košili na to, že je jediný na světě, koho uslyšíte prohlásit: „Žehlení je fascinující.“
Nosit jeho košile s malým poutkem Emperor na rubu ovšem něco stojí. Jak čas, tak peníze. Klientům nejprve Dařílkova žena Iveta vezme až třicet osm různých měr, které rozkreslí na papír a z nichž vykonstruuje osobní střih — podél jedné ze stěn krejčovské dílny stojí celý štendr s řadou takových papírových šablon. „Pak se v průběhu několika setkání, zkoušek a po ušití dvou až tří zkušebních košil vytvoří finální testovací košile, která zcela zohledňuje náš estetický a řemeslný pohled i přání zákazníka,“ popisuje šéf dílny, kde pracuje celkem osm lidí.
Klient ji nosí tři týdny nebo měsíc a zachází s ní, jak je zvyklý, včetně praní. Opět zavítá do ateliéru, kde podle jeho připomínek doladí jeho osobní střih tak, aby byl stoprocentně spokojen. „Produkt maximálně zohledňuje jeho potřeby,“ nezapře duši technologa Dařílek. Teprve potom se švadleny pustí do šití na ostro z vybraných látek.
Vytvoření jediné košile trvá minimálně tři dny. Kvůli tvarové stálosti je většina košilovin nejprve předeprána, poté se na materiál přenáší osobní střih klienta a látka se ručně nastříhá s důrazem na maximální pasování vzoru bez ohledu na spotřebu materiálu. Celá košile se sešije 15 stehy na centimetr všech šicích drah, kterých je celkem 19,5 metru. Ateliér se pyšní speciální konstrukcí límce, manžet a dvoumilimetrovou technologií bočních švů nebo provedením knoflíkových dírek.
Vzhledem k tak pracnému postupu klienti nemohou přijít a nechat si ušít jen jedinou košili. Minimální objednávka činí šest kusů, což v případě té nejzákladnější látky vyjde na 72 000 korun. Takové košile však vydrží všechno. Pokud je nositelé nepoškodí mechanicky, třeba ostrými hranami hodinek nebo náramky, mohou je nosit, prát a žehlit dlouhé roky, aniž by ztratily na charakteru a komfortu. Tomu podle Dařílka konfekce nemůže konkurovat.
Máte v ruce to nejlepší, co příroda spolu s člověkem vyrobili, a s tím pracujete, hledáte, vyvíjíte, šijete kilometry stehů, skládáte stovky dílů… Nechci, aby to vyznělo jako atomová věda, chceme jen vytvořit to nejlepší, co se dá.
Připraveni na trochu geekoviny? Jdeme na to: ty nejkvalitnější bavlněné košiloviny jsou vždy utkané z dvojmo skaných přízí. Základní materiály v nabídce Emperoru mají rozpětí 140 až 240/2Ply. Prvním číslem se označuje jemnost — čím vyšší cifra, tím jemnější příze — a druhým fakt, že je dvojmo skaná. Není bez zajímavosti, že jde o mnohonásobně vyšší kvalitu látek, než nabízejí světové značky u luxusní konfekce v obchodech. Privátní kolekce Dařílkových materiálů však jde ještě dál. Umělecké tisky na mikrotwillech ze speciálních přízí v ekvivalentu 280/2Ply jdou v komfortu na těle ještě dál a jsou tenčí a jemnější než stoprocentní hedvábí.
S cenou látky stoupá i cena půl tuctu košilí a platí tu, že — slovy anglických gentlemanů — sky’s the limit, a to skoro doslova. Patrik Dařílek s jiskrou v oku vytahuje roli s látkou, která vypadá jako obyčejná bílá košilovina. Jde však o dosud nejdokonalejší látku, jakou kdy na modelové tkalcovně Italové vyrobili. Šlo o naprosto unikátní třístovkové příze a bylo utkáno jen pár desítek metrů. Však také stála 1200 eur (29 000 korun) za metr a dnes se již nevyrábí. „Košile z tohoto materiálu je nezaplatitelná,“ říká Dařílek. „Pár pánů ji ode mě dostalo jako dar.“
U obleků je postup o něco jednodušší, protože odpadá šití zkušebních kusů. Nejsou však o nic méně pracné, neboť na jeden kus vychází 130 000 ručních stehů, a nejsou ani méně časově náročné — je třeba pět až šest zkoušek a více než dvě stě hodin práce, z 88 procent ruční. Říká se tomu couture bespoke čili metoda vrcholné ruční krejčoviny.
Pánské obleky se zdají být jednodušší než dámské oděvy, ale opak je pravdou. Jen vnitřní konstrukci saka tvoří až osm vrstev, a přitom musí zůstat lehké a držet tvar. Na důkaz toho Patrik Dařílek sundá jedno z ramínka, zmuchlá jej a položí na stůl, aby bylo vidět, že se na něm nevytvořily žádné záhyby, za což vděčí kromě vypracování i neustálému žehlení a propařování během budování siluety — které je, jak už víme, fascinující. „Je to obrovská alchymie,“ vysvětluje. Při této ukázce nás zaujmou knoflíkové dírky. Jsou ručně vyšívané dvěma tloušťkami hedvábné nitě a jedna dírka zabere 40 minut — navíc tady dokážou i takovou frajeřinu, jako je knoflíková dírka vyšitá dvěma odstíny nitě. Proč? „Pro radost,“ odpovídá Dařílek.
Nestává se však, že by zákazníci chtěli ušít jen jednu sadu košilí nebo oblek. Do počernické dílny chodí s tím, aby jim tam „vybudovali šatník“. Patrik Dařílek totiž těží z toho, že umí šít jak košile, tak obleky, ale i další kusy oděvů včetně třeba šortek a kabátů. „Spoustu košilářů nezajímá, co udělá límec v saku,“ říká. „A krejčí nezajímá, co bude dělat sako na košili. Vrstvení jsou souvislosti. My umíme šít tak, aby spolu všechno kamarádilo.“
Tento analytický přístup ke krejčovině je pro jeho značku charakteristický. Vychází z pečlivého studia italských a anglických postupů, z nichž si vzal to nejlepší, a z úcty k materiálu, se kterým pracuje. „Každý den berete do ruky živoucí materiál, ať je to bavlna, nebo kašmír,“ říká. „Máte v ruce to nejlepší, co příroda spolu s člověkem vyrobili, a s tím pracujete, hledáte, vyvíjíte, šijete kilometry stehů, skládáte stovky dílů… Nechci, aby to vyznělo jako atomová věda, chceme jen vytvořit to nejlepší, co se dá.“
