S Lenkou Novotnou, spolumajitelkou a zakladatelkou firmy Plastia, jsme se sice nesešli stylově na zahradě, ale náš rozhovor je plný hlíny a růstu, ať už toho osobního, nebo rostlinného.
Mohla byste nám na úvod přiblížit historii firmy? Vím, že jste začínali skromně a překvapivě nikoliv na zahradě, ale v koupelně.
Začínali jsme těsně po revoluci, v devadesátých letech. To byla doba, kdy se dalo začít téměř ve všech odvětvích průmyslu nebo obchodu, a dalo se v nich uspět. My jsme si vybrali koupelnové doplňky, protože jich byl na trhu velký nedostatek, a byly to malé formy, které jsme dokázali navrhnout i zaplatit. Postupně jsme zjistili, že zahrada je pro nás mnohem zajímavější, a český trh květináčů je natolik specifický a rozdílný například od italského, že v něm uspějeme.
Když jste s manželem rozjížděli byznys, byl plast zázračným řešením na všechny problémy světa. Dnes jeho image hodně utrpěla, běžní lidé přestávají věřit i recyklaci. Jak s touhle proměnou bojujete?
Napsal jste správně slovo image, kdy se bavíme o jeho vnímání v médiích a na sociálních sítích. Plast má ale také rovinu praktickou, kdy je nezbytnou součástí automobilového a zdravotnického průmyslu, ani ten potravinářský si bez vakuového balení potravin neumím představit. Zároveň na pozadí a tak trochu stranou běží spousta projektů na recyklaci plastu a systémové řešení tohoto problému. Znovuvyužití (reuse) produktů nevyjímaje. Plast má trochu smůlu v tom, že jeho nízká cena a bohatá tvárnost ho zavedly do slepé uličky. V té samé uličce však skončil i levný textil a postupně tam díky exportu z Asie končí také sklo, keramika a další a další produkty. To se ale změní.
Vyvážíte produkty do desítek zemí celého světa. Přitom jsou ale české balkony a zahrádky stále v zajetí oněch cihlově barevných truhlíků, co v mnoha rodinách přežily generace. Jsou Češi jako zahrádkáři konzervativní a shánčliví?
Velmi se to mění. Stále existují konzervativní zákazníci, kteří rádi kupují naše produkty v terakotové barvě a tradičních tvarech. Mladší generace však již bedlivě sleduje trendy ze světa a nebojí se pořídit si na terasu moderní produkt. Faktem je to, že podle průzkumu, které si dělali na VŠZ, jsme stále národ zahrádkářů, kteří na své zahradě nebo v zahrádkářské kolonii umí vypěstovat ledacos, a činí tak s náruživostí a potěšením, je to tak trochu národní hobby. Jsme v tom skutečně výjimeční. Svět se k tomu pomalu vrací, my jsme tuto dovednost, chválabohu, nikdy zcela neopustili.
Hodně sázíte na domácí designéry a snažíte se oslovit i studenty, aby případně věděli, že u vás mají dveře otevřené. Je obecně zájem navrhovat zahradnické potřeby, kde přece jenom forma musí následovat funkci?
Spolupracujeme s českými designéry, jako jsou Studio WRKS, Ladislav Škoda, Jiří Pelcl, František Fiala, Lukáš Matěja a další a další. Máme v portfoliu dvě linie, jednu s větším důrazem na estetiku, která se jmenuje Urbalive, a potom samotná Plastia, která je skutečně o ekonomickém designu. V té prémiové řadě ne nutně vždy estetiku podřizujeme funkci, právě naopak. Potom mohla vzniknout taková krásná věc, jako je kompostér od Jiřího Pelcla, který udělal revoluci v domácím kompostování, a udělal ji právě proto, že je krásný.
Urbalive je skutečně „live“, narážím tím na to, že ve zmíněném kompostéru z bioodpadu vyrábějí hnojivo živé žížaly. Předpokládám, že nejsou v sáčku v krabici s přístrojem. Kde je seženu, když třeba nemám vlastní zahradu a chci jen vyrobit trochu hnojiva pro ty truhlíky na balkóně?
V kompostování je velmi silný komunitní aspekt, takže žížaly by se neměly kupovat, ale sdílet. Existuje facebooková skupina, kde se žížaly dají získat od jiných pěstitelů. Ale samozřejmě existuje i možnost žížaly zakoupit, protože pěstování žížal se u nás i v zahraničí věnuje mnoho firem.
Koukal jsem v dětství na Receptář Přemka Podlahy, ale zahrádkaření mě začalo bavit až nedávno, kdy jsme si pořídili byt se zanedbanou zahradou, která potřebovala zachránit. Nemohl jsem odolat. Je to ve firmě stejné, že všichni zaměstnanci jsou zároveň zákazníci, protože prostě slyší „volání hlíny“?
To je hezký termín. Dříve, například ještě pro moje rodiče, to byla nezbytnost, jak si doladit rodinný jídelníček zeleninou a často i masem. Ta doba je pryč. Nyní často k zahradničení vede právě pořízení vlastního domu, zahrady či založení rodiny. Objevíte v sobě skrytou potřebu mít vlastní zdroj jídla, kdyby náhodou standardní dodavatelské cesty selhaly. A samozřejmě je to skvělý relax, děti zahradničení velmi baví a je to pro ně zdroj reálného kontaktu s fyzickým světem, v kontrastu se světem digitálním.
Firma vám roste pod rukama nepřetržitě od půlky devadesátých let. Zaznamenali jste nějaké milníky nebo skoky, třeba když začala pandemie a lidé si to doma chtěli udělat hezké a zelené?
Pandemie byla skutečně velký milník, skutečně i z toho pohledu, že lidé nikam nesměli, tak si zkrášlovali domov. To však byl jenom začátek turbulentních časů, kterými nyní procházíme. Asi největší riziko nyní pro nás jako českého výrobce znamená masivní záplava asijského zboží na evropském trhu. Zároveň nám v současné době vstupuje v platnost nová obalová legislativa, zákony o greenwashingu atd. Na vše se musíme adaptovat. Ta adaptace na proměnlivou dobu bez dřívějších jistot bude největší výzva pro nás, a troufám si tvrdit, že pro většinu evropských rodinných firem.
Více info na plastia.eu.
