Modernistická vila Bianca od Jana Kotěry v Praze prošla za více než sto let své existence mnoha úpravami. Po té poslední, velice radikální, nezůstal uvnitř „na kameni kámen“, jakkoli byl vnější vzhled inspirován kotěrovým návrhem. Jeden z bytů v domě se ale letos dočkal slušivého upgradu podle projektu studia Komon architekti, který obnovil dialog s historií.
Minulost tohoto domu rozhodně stojí za pozornost. Přestavbu starší, patrně klasicistní usedlosti navrhl architekt Jan Kotěra v letech 1910—11 pro rodinu Bondyovu. Již po první světové válce ovšem následovala přístavba a celková historizující úprava od architekta Maxe Spielmanna. Důležitou estetickou roli hrálo geometrické řešení bíle natřených okenních konstrukcí, lodžii na jižní straně rámovaly pylony s alegorickými sochami Noci a Dne od Kotěrova přítele, sochaře Jana Štursy. Roku 1924 zakoupili dům manželé Loevensteinovi, kteří si ho však ze zřejmých důvodů mnoho neužili. Koncem 50. let se stal jeho vlastníkem stát a vila byla adaptována pro účely čínského velvyslanectví. Před 20 lety pak došlo k již zmiňované radikální přestavbě na nájemní dům podle návrhu nizozemského architekta Ericka van Egeraata. Interiér, v kontrastu s historickým vnějším vzhledem, odpovídal době vzniku na přelomu milénia.
„Žádné dobové prvky se nezachovaly. Uvnitř bytu připomínaly skutečnost, že se nacházíte v modernistické vile z počátku 20. století, pouze repliky špaletových oken,“ vzpomínají architekti Martin Gaberle, Lucie Roubalová a Jana Drtinová ze studia Komon na úplný začátek svého projektu rekonstrukce bytu. „Hledali jsme vztah interiéru a domu, chtěli jsme obnovit dialog s historií. Ryze současný přístup k návrhu bez dekorativních
a historizujících detailů jsme kombinovali s výběrem materiálů
a solitérního nábytku, které odkazují k době vzniku vily.“
