Renzo Piano se nechal slyšet, že pro návrh Střepu se inspiroval popisem Londýna 18. století od italského malíře Canaletta. Podle něj byla metropole plochým městem, z něhož vystupovaly špičky kostelních věží. Nejdříve se ovšem budova oficiálně jmenovala podle svého umístění London Bridge Tower, brzy se jí začalo říkat Shard of Glass a nakonec zůstal jen The Shard. Investoři pro ni mají také své vlastní pojmenování.
Kvůli jejím 72 patrům začali stavbě říkat vertikální město (prvních 28 pater budou tvořit kanceláře, následují etáže rezervované pro restaurace, ve 34. až 52. poschodí se otevírá hotel hongkongského řetězce Shangri-La, dalších 12 pater zaberou nejvýše položené a také nejdražší byty v Británii a patra 68 až 72 začnou sloužit jako vyhlídkové prostory pro veřejnost). A aby těch přirovnání nebylo málo, nedá nám to nezmínit výrok prince Charlese, který nás velmi pobavil: „Londýn se zřejmě mění v absurdní piknikový stůl. Už tu máme obří okurku, teď to vypadá, že budeme mít ohromnou slánku.“ No, upřímně, nemá vlastně pravdu? www.the-shard.com, www.theviewfromtheshard.com
