Kvalitní funerální architektury je v současnosti jako šafránu. Proto jsme byli nadšeni, když nám přišly informace o nově rozšířeném hřbitově v severočeských Vratislavicích, o které se postaralo lokální architektonické studio Mjölk, konkrétně Tobiáš Hrabec, Jan Mach a Jan Vondrák.
Jaká je povaha smutku a truchlení ve společnosti, která již nesdílí náboženský nebo filozofický pohled na smrt a co přichází po ní? V návrhu rozšíření vratislavického hřbitova jsme hledali formu, která je patřičně důstojná, ale zároveň obsahuje špetku naděje, aniž by se odkazovala k náboženským symbolům. Pracovně jsme takový přístup nazvali konejšivá architektura.
Autoři starý hřbitov rozšřili o nové prvky dovolující různé způsoby posledního rozloučení, jako je rozptyl nebo vsyp.
Kruhový tvar loučky se volně odkazuje k cyklické povaze života a našeho působení v něm. Loučka je obklopena hájem pamětních loučí – pietních prvků sloužících jako památka zesnulých, kteří byli pohřbeni rozptylem. Jednotlivý pietní prvek je opatřen mosaznou cedulkou nesoucí jméno zesnulého, případně pak jméno rodiny. Dotykem v horní části prvku pak pozůstalý rozsvítí lucernu z broušeného skla, která pak svítí následujících sedmdesát dva hodin. Jde tedy o současnou reinterpretaci rituálu zapálení svíčky na znamení památky zesnulým.
Kruhovou rozptylovou loučku doplňuje obřadní stůl z rostlého žulového kamene vylomeného z úbočí Jizerských hor a háj pamětních loučí. Vsypové loučky jsou umístěny v zadní části hřbitova. Pod vzrostlou břízou jsme navrhli skromné pietní místo, kde se lidé mohou rozloučit s nenarozenými dětmi. Pokračování dlážděné cesty a středovou osu ukončuje kruhový vodní prvek zrcadlící oblohu nad námi.
