Vesnice Loubí na Českolipsku nabízí unikátní soubor klasicistních statků vystavěných po velkém požáru v roce 1843. Velkorysé stavby mají bohatě zdobené štíty a podloubí na boční fasádě. Požár přežilo jen několik původních roubených staveb na okraji vsi a nová zděná výstavba vznikala z kamene získávaného v okolních lesích. Architekt Martin Kalhous ze studia SAD se rozhodl přistoupit k rekonstrukci stodoly podobným způsobem. „Chtěli jsme spolu s klientem zrealizovat zdravý dům. Lidé dnes řeší bio kvalitu v jídle i oblékání, ale bydlí v chemických pastech,“ říká Martin Kalhous. Při průzkumu zdejších staveb a okolí našli v lese místa, kde se kdysi řezaly zápražáky z pískovce – část původních kamenů repasovali a restaurovali, zbytek doplnili a patinovali do správných odstínů. Nové kameny do podezdívky vybírali rovněž podle estetických kritérií, různou barevnost písku využili na vnějších i vnitřních omítkách. Uvnitř stodoly pak postavili autonomní dřevostavbu s kuchyní, ložnicemi, hygienickým a technickým zázemím. Při realizaci se zde sešla zajímavá skupina řemeslníků; špičkový kovář je absolventem Sorbonny, tesař se vyhýbá hřebíkům a šroubům, místo kterých používá dubové kolíky, sochař restauroval barokní sochy v nedalekém okolí.
Hlavní obytný prostor se nachází mimo dřevostavbu v průjezdné části stodoly. Osvětlen je po celém obvodu skrze dekorativní průřezy v dřevěném podbití pod střechou, kterými se rovněž větrá. Jedná se proto sice o krytý, ale zároveň téměř venkovní prostor – ptáky i stádo ovcí, které majitelé chovají na sousední louce, je uvnitř stavby slyšet velmi dobře. Velkorysé ohniště ho sice dokáže vytopit i v zimě, ale bez péřovky a teplých bot se člověk neobejde. Rodina paní domu přišla do původně německého statku v Loubí hned po válce, ale hospodářství bylo brzy znárodněno a zůstala jen tato stará stodola. Podobně jako oni se do vsi v posledních letech vracejí i další potomci dřívějších obyvatel, a tak se rekonstrukce konečně dočkala i velká hospodářství. ateliersad.cz, my76.cz
