Sklo hraje v tvorbě Tadeáše Podrackého důležitý propojovací prvek. Autor pracuje se sklem již čtyři roky a za tu dobu si vytvořil charakteristický autorský projev, který je založen především na filozofické a formální reinterpretaci dějin umění a designu či technologických i přírodních systémů a procesů. Ve své tvorbě se pohybuje na hranici rozmanitých druhů umění, typologií i formátů. Podracký je autorem řady menších užitých předmětů, větších uměleckých objektů i velkoformátových instalací, ve kterých už opouští samotné médium skla. Ve svých skleněných Compositions na sebe vrší různě tvarované skleněné fragmenty, aby docílil melancholické atmosféry malířských zátiší Giorgia Morandiho. Jeho nejnovější série objektů Jaars zase kombinuje dřevo se sklem a kůží v precizně zhotovených objektech odkazujících ke konceptuálnímu umění Josepha Beuyse nebo Josepha Kosutha. Aktuálně Podracký vystavuje v rámci projektu Start Up Galerie hlavního města Prahy svou prostorovou instalaci Habitus. tadeaspodracky.com
Oblíbení:
Designér: Bethan Laura Wood
Umělec: Thomas Hirschhorn, Oscar Tuazon, Josiah McElheny
Galerie/muzeum ve světě: New Museum
Galerie/muzeum u nás: program Start Up od Galerie hlavního města Prahy
Restaurace a jídlo: masna v Kaprovce,
guláš tisíckrát jinak
Filmy: Justice League
Hudba: Nicolas Jaar
Módní návrhář/značka: Chtěl bych nový boty od Cole Haan.
Časopisy: Wallpaper, Hyperalergic, Mousse
Destinace: New York
Volný čas: kolo, skate, brusle
Jak jsi se dostal k designu?
Začal jsem studovat v Ateliéru skla na VŠUP, kde jsem vytvořil pár skleniček, a bylo to tam. Většinou mi jde spíš o tvůrčí proces, vývoj, práci s materiálem, spolupráci a komunikaci se zajímavými lidmi, kteří mně pomáhají při výrobě. V procesu je obsažená spousta zajímavých věcí, které jsem ještě bohužel neměl čas rozvinout. Vlastně tak nějak čekám, kdy se to všechno přirozeně propojí, potom vznikne neobyčejná, silná věc, ať už to bude design, a nebo ne.
Co tě na něm nejvíce fascinuje?
Nejvíc mě fascinuje dnešní svět. To úzký propojení mezi designem a životem, ovlivnění a mísení trendů, subkultur, tvoření lifestylů – vždycky se z tohohle ohromnýho vařícího guláše vyloupne něco nového. Je to zábava to pozorovat, každej tomuhle řetězci podléhá a je jím ovlivněnej.
Máš nějaký jasný koncept, který využíváš napříč celou tvorbou? V čem spočívá tvůj autorský rukopis?
Každá věc, na které teď pracuji, mně přijde jiná, jedinečná a v něčem specifická, každá mě kopne zase o kus dopředu a za to jsem rád. Nedokážu tedy odhadnout, jak má práce bude vypadat v budoucnu. Jasný koncept nemám a ani nehledám, nechci se v tvorbě jakkoliv omezovat. Chci, aby moje věci byly svobodné a v něčem radikální, v přístupu, myšlence, provedení.
Tvá tvorba se často pohybuje na tenké hranici mezi uměním a designem. Jak ty sám reflektuješ prolínání těchto oborů?
Já mám rád experimenty, nemusí to být jen propojení umění a designu, ale různé prostupující se obory. Jakákoliv kreativní práce napříč obory se dá označit za umění. V poslední době mě nejvíce zaujala tvorba Matiase Viegenera a skupiny Fallen Fruits. Tvorba na hranici je pro mě přitažlivá – někdy tu hranici posouvá dál, někdy ji ničí, někdy ji buduje.
Často se inspiruješ přímými odkazy na dějiny umění. Jak důležitá je pro tebe znalost historie designu a umění?
Tato inspirace je pro mě přirozená, tak nějak vyplývá z toho, o co se zajímám a co mě baví. Zajímá mě ten přesah, když do věci přidám nějaký odkaz – a všimne si ho zase jen člověk, který ty souvislosti rozpozná. Navíc je to zdroj nepřeberné inspirace. Dějiny designu a umění jsou plné experimentů, sdělení, kombinací, které jsou stále aktuální a stojí za to se jimi nechat poučit.
Byl jsi na stáži v New Yorku. Jaké sis odnesl zkušenosti a jak stáž probíhala?
Byl jsem půl roku na School of Visual Arts, kde jsem se potkal se spoustou zajímavých lidí. To byl asi největší přínos, který mi pobyt v New Yorku dal. S tím souvisí i to, co jsem si ze stáže odnesl – nadhled a uvolněnost.
