Česká olympijská kolekce 2021: Úspěch, nebo národní problém? Ptáme se odborníků, autorky i Českého olympijského výboru

Patrik Florián | Design, Lifestyle, Móda | 25/06/2021

Proč je letošní nástupový stejnokroj pro české olympioniky opět problematický a jak by měl proces tvorby kolekce reprezentující české designérské řemeslo ideálně vypadat? Odpovídá profesorka Liběna Rochová, ředitelka Designbloku Jana Zielinski, designér Pavel Brejcha. Na kritiku reaguje autorka Zuzana Osako i Český olympijský výbor.

Jsou to tři dny, co Český olympijský výbor zveřejnil nástupovou kolekci pro Letní olympijské hry v Tokiu z dílny oděvní designérky a ilustrátorky Zuzany Osako. Na sociálních sítích i mezi designéry se okamžitě rozhořela debata o kvalitě zpracování kolekce a objevily se pochybnosti o spravedlivém procesu výběru designéra a profesionálním přístupu k výrobě stejnokroje.

„Když jsem to viděla, polil mě stud. Je rok 2021, olympijské hry se odehrávají ve velmi nadčasové „futuristické zemi“, samozřejmě se silnými tradicemi, ale to přece neznamená, že české outfity musí působit tak moc staře, nudně a bez kreativity,“ komentuje návrhářka Lenka Mulabegovič tvořící pod značkou Mi Fashion Label. „Ptám se, jaký je proces výběru, jaká je metodika. Když jde o reprezentaci státu, mělo by jít o soutěž a ta to evidentně není. Odpovědi se mi na nedostává… na chválu ale samozřejmě reagují zvesela,“ píše v jednom z komentářů šperkařka Viktorie Beldová.

Návrhy kolekce od Zuzany Osako
Zuzana Osako v olešnickaé dílně Danzinger
Atletka Kateřina Šafránková
Finální kolekci představili plavci Jan Micka a Barbora Seemanová.

O spolupráci s Osako informoval Výbor na jaře roku 2019, mezi odbornou veřejností tehdy zavládl lehký optimismus. Osako sice nemá akademické módní vzdělání, dobře však zná japonskou kulturu a její značka Tradice usiluje o propojení českého lidového oděvu s moderními střihy.

Pojítkem obou zemí se měl stát modrotisk a k inspiraci měly posloužit také československé stejnokroje z letní olympiády v Tokiu z roku 1964 (na úvodní fotografii). Jenže výsledek zvedl ze židle lokální tvůrce i část veřejnosti. Petr Holý, bývalý ředitel Českého centra v Tokiu a japanolog žijící v Japonsku od roku 1998, řekl pro server Seznam Zprávy: „Nejsem odborník na módu, ale o japonské kultuře něco vím a je to můj obor. Překvapilo mě, jak je ta kolekce devótní a podbízivá, autoři japonskou kulturu zjevně moc nechápou. Nejvíc mě překvapily ty hezoučké vějíře a žebradla jak z Čínské lidové republiky… Přivézt něco takového do země, která dala světu takové návrháře jako Yohji Yamamoto, Issey Miyake, Comme des Garçons, Kansai Yamamoto a další zvučná jména, považuji za amatérštinu.“

Rozhodli jsme se proto oslovit zástupce odborné veřejnosti a zeptat se, jak kolekci hodnotí a jak by proces výroby kolekce, jež reprezentuje státní zájmy na jedné z nejdůležitějších sportovních událostí světa, měl v ideálním případě vypadat. Ohledně spolupráce s Českým olympijským výborem a firmou Alpine Pro, jež pro Výbor uniformy od roku 2009 vyrábí, jsme hovořili se Zuzanou Osako a proces výroby se nám snažila osvětlit také tisková mluvčí Českého olympijského výboru, Barbora Žehanová.


Jak olympijskou kolekci hodnotí odborníci?

Liběna Rochová, oděvní designérka, vedoucí Ateliéru designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM

Jak hodnotíte letošní kolekci určenou na zahajovací ceremoniál olympiády v Tokiu?

Ráda bych předem sdělila, že jsem člověk „přející“, nemám v sobě závist, přemýšlím o věcech pozitivně. Z toho důvodu je mně velmi nepříjemné hodnotit negativně, snažím se být člověk satvický. Konstruktivní kritika je potřebná. Ano, u nás se všichni vyjadřují ke všemu. Naplňuje mě hrdostí, vidím-li úspěch Čechů ve světě, zde se ale stydím.

Nová olympijská oděvní kolekce je nevydařená. Oděvní formy, proporce a doplňky hraničí s nevyspělým designem. Celek působí velmi amatérsky, bez invence. Oděvy nesedí, mašlička ve vlasech je úsměvná, kabelka z lýka by mohla být zajímavá, ale její design je amatérský. Ano, lýko je náročné na zpracování doplňku.

S modrotiskem mám letité zkušenosti. Klasický proces jeho výroby přirozeně zabarvuje, jakkoli jej upravíte. Proto si nejsem jista, že byla skutečně použita technika klasického modrotisku. Pokud tomu tak je, tak je to naprosto nevhodné.

Jak by měl proces návrhu kolekce, jež reprezentuje naší zemi na takto významné události, podle vás probíhat?

Pro takto významnou událost by se měli oslovit renomovaní profesionální oděvní designéři se zkušenostmi.

Jana Zielinski: ředitelka Designbloku, členka představenstva Asociace českého průmyslového designu

(členka Akademie designu České republiky; spoluorganizátorka cen Czech Grand Design, Festivalu Křehký; zakladatelka agentury Profil Media)

Jak hodnotíte novou kolekci určenou na zahajovací ceremoniál v olympijském Tokiu?

Oděvy navržené na nastávající olympijské hry ve mně vzbudily naprosté zděšení. Samozřejmě napřed ty fotografie – něco mezi Švejkem, hospodským a hochem chystajícím se na první vesnickou tancovačkou. Ale mnohem horší se mi zdá samotný design a nesedící střihy. Nápad s modrotiskem je krásný, ale provedení strašné a korunu tomu dodávají vějířky a kapsičky přes rameno, kterými se chceme vlichotit pořádající zemi, která je ovšem sofistikovanou a esteticky vybroušenou velmocí vkusu a citu pro detail. To se skutečně o našich oděvech říct nedá. Být sportovcem, tak si takovou věc odmítnu obléknout. Když může Ronaldo zavrhnout Coca-Colu, mohou čeští sportovci zavrhnout tento dehonestující oděv.

Jak by měl proces návrhu kolekce, jež reprezentuje naší zemi na takto významné události, podle vás probíhat?

Myslím si, že neexistuje žádný odborný klíč, podle kterého by se vybírali designéři pro tyto oficiální příležitosti. Neříkám, že je nutné vše regulovat, ale bylo by skvělé, kdyby se pro tak důležité příležitosti udělaly alespoň nějaké konzultace. Výběr je v tuto chvíli zcela náhodný a špičkoví designéři se vůbec neoslovují. Přemýšlím, proč tomu tak je. Mají firmy strach ze spolupráce s designéry a bojí se, že to bude příliš drahé nebo nepochopitelné? Ve finále je vždy nejdražší investice do amatérsky odvedené práce. Práce designérů je často podceňovaná a řada zadavatelů si myslí, že rozumí tomu, jak práci zadat, že dokáží vybrat to, co bude fungovat podle toho, jak se jim věci líbí. Naprosto podceňují odbornou expertízu.

Můžete uvést příklady jiných zemí, kde podle vás proces tvorby olympijského stejnokroje objektivně funguje?

Líbí se mi americký nebo francouzský princip. Tamní chlouba národního módního průmyslu vytváří sice celkem konzervativní kolekce, ale velmi stylové, jasně rozeznatelné a pochopitelné. Firma Lacoste francouzské, Ralph Lauren americké. Bohužel český módní průmysl se nevyvíjí dobře a nemáme značku, která by nás mohla podobně reprezentovat. Myslím, že to, že se firma specializující se na sportovní oblečení, jako je Alpine Pro, snaží o módní kolekci, kterou normálně v sortimentu nemá, je na výsledku znát.

Pavel Brejcha, oděvní designér, asistent Ateliéru design oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně

Jak hodnotíte novou kolekci určenou na zahajovací ceremoniál v olympijském Tokiu?

Inspirace folklorem a tradiční technikou modrotisku je v pořádku, ale výsledná realizace je tristní. Zvolené formy oděvů nelichotí postavě, přízemní práce s motivem tisku, podivné doplňky… Celková oděvní skladba nereflektuje figuru sportovců, současné oděvní tendence ani japonské klima. Je to velmi smutný, nesebevědomý, nemoderní obal našich vynikajících sportovních reprezentantů.

Jak by měl proces návrhu kolekce, jež reprezentuje naší zemi na takto významné události, podle vás probíhat?

Dle mého názoru by měla být vypsána soutěž s odbornou porotou a jasnými transparentními pravidly. Porota by posléze měla vybrat nejreprezentativnější návrh kolekce, mezi přihlášenými projekty od renomovaných českých oděvních designérů a značek.

Proces návrhu kolekce by měl reflektovat místo konání olympiády a současně reflektovat hlubšího záměr a celkovou ideu nebo zvolenou typografii pro danou sezonu. Dále by měla kolekce vycházet ze všech specifik reprezentačních událostí během olympiády, a především také z potřeb sportovců a jejich typologie postav. Finální kolekce by měla přesahovat současné tendence v designu oděvu, měla by být funkční a současně zaručit snadnou kombinovatelnost jednotlivých kusu celého oděvního kompletu.

Eliška Malečková, design konzultantka organizace CZECHDESIGN specializující se na designérské soutěže

Je forma designérské soutěže nákladnější než spolupráce s jednotlivcem napřímo? Jaké výhody férová deisgnérská soutěž do kreativního procesu obecně přináší?

V rámci CZECHDESIGN se snažíme propojovat světy designu a byznysu nebo veřejné sféry mimo jiné tím, že organizujeme profesionální designérské soutěže. Za posledních pár let se nám podařilo zlepšit jejich renomé a udělat z nich funkční nástroj, který přináší inovace, svěží kreativitu a publicitu. Uspořádat designérskou soutěž kvalitně je ale náročné. Potřebujete čas, finance a znalosti oboru. Klíčové je správně nastavit proces, zvolit adekvátní formu (zda se bude jednat o uzavřenou, otevřenou či kombinovanou soutěž), spolupracovat s uznávanými odborníky a celý proces řídit. Profesionálně uspořádaná soutěž představuje pro veřejné instituce férový a transparentní přístup k zadávání zakázek a výběru dodavatelů, který nesází na jednu kartu a který otevírá českým designérům cestu do veřejného prostoru.

Zuzana Osako, ilustrátorka, oděvní designérka a autorka letošní olympijské kolekce

Jak vznikla spolupráce Českým olympijským výborem? Oslovil vás výbor, nebo jste se k návrhu kolekce sama přihlásila?

Český olympijský výbor oslovil mě.

Jak probíhala spolupráce s Českým olympijským výborem a společností Alpine Pro?

Na první schůzce mi bylo vysvětleno zadání, dostala jsem k dispozici podklady k nastudování historie našeho odívání na Letních olympijských hrách v Tokiu 1964. Sama jsem si ještě nastudovala např. historii sokolského kroje a práci spolku Mánes, kde se snoubí krojová a sportovní tematika. Na zadání jsem reagovala prezentací návrhu a obhajoby návrhu pro Český olympijský výbor a Alpine Pro. Následovala setkání se sportovci, abych vyslechla jejich zkušenosti z minulých olympiád a přání pro příští kolekci (tak vznikla například lýková pošetka), návrh jsem průběžně konzultovala také s odborníky, znalci krojů, se kterými běžně spolupracuji. Modelování prvních setů vznikalo přímo na tělech několika sportovců, kteří mi dávali zpětnou vazbu, testovali jsme komfort a přizpůsobivost střihu pohybu těl. Hodně pozornosti jsme věnovali komfortu sportovců s obuví.

Musela jste své návrhy upravit či podřídit nějakým funkčním nebo jiným požadavkům ze strany Výboru či firmy Alpine Pro?

V zásadní míře je výsledek odpovědí na zadání, které sice nebylo dlouhé, ale je ve stručnosti kombinací pojmů naše tradiční, sportovní, slavnostní, 1964, Japonsko. Zpětná vazba sportovců postupně ještě formovala střih. Kde končí zadání, začíná svoboda pro vlastní cit návrháře. U mě se jedná o velice osobní téma, která jsem roky před tím, než jsem založila oděvní značku, ilustrovala současně v obou kulturách a hodně jsem přemýšlela nad tím, jak se tradice vyvíjí v zemi, kde je kontinuita jejich oblíbenosti v každodenním životě nepřetržitá, ve srovnání s tím, co se dělo u nás. Design nástupové kolekce u mě navazuje na práci, kterou dělám pod značkou Tradice, tentokrát ovšem poprvé s velice důležitou sportovní složkou a týmem partnerů a kolegů ze sportovního prostředí.

Nástupová kolekce je oděv pro slavnostní ceremoniál, ale už řada kolekcí přede mnou nebyla zdaleka tak formální, jako ve vzdálenější minulosti. Reflexe kultury hostující země byla výrazným a úspěšně zvládnutým rysem kolekcí E.Daniely, oceněná světem, k prezentaci našich tradic jsem byla poprvé oslovená já. Díky spolupráci s řadou atletů a možností zkoušení na výrazně odlišné postavy vznikly střihy, se kterými šlo v případě potřeby pracovat jako s měřenkou. Na tyto střihy jsme měli velmi spokojené ohlasy sportovců při zkoušení dnes už téměř pětiset osob.

Jak jste spojená jako tvůrce s výsledkem? Liší se nějak od vaší osobní představy?

Na kolekci pracovali tuzemští řemeslníci a výsledek jejich práce i způsob spolupráce mě nesmírně těší. Každý do toho svého dává kus sebe. Na přípravu doplňků byl dostatek času, šití je naopak pod velkým tlakem času, protože, jak víte, sportovci se ještě v těchto dnech nominují a zanedlouho odlétají na olympiádu. S těmito okolnostmi jsem musela počítat už v momentě, kdy návrh vznikal a kdy mě na to ČOV a Alpine Pro upozornili na základě zkušeností s olympiádami v minulosti. V tyto poslední týdny vnímám nasazení střihaček, švadlen a vyšívače, kteří zvládají sety na míru kompletovat v rekordních časech, o kterých se mi dosud nesnilo. Všichni pracují s nasazením nejen pro práci, ale „na olympiádu“. Nemůžu v tento moment cítit nic jiného, než hrdost na takto úžasně zvládanou práci velikého týmu lidí. Šijeme olympijsky.


Barbora Žehanová, tisková mluvčí, zástupkyně ředitele komunikace Českého olympijského výboru

Jak funguje proces výběru designéra, jenž navrhuje kolekci pro českou reprezentaci?

Každá olympijská kolekce má svou myšlenku, specifický motiv. Někdy vychází z umění, jako v případě Dvojbarevné fugy Františka Kupky nebo lipových lístků Alfonse Muchy, jindy zase ze sportu, jako u postavičky Emila Zátopka pro Rio 2016. Vždy tedy hledáme designéra, který dokáže základní myšlenku převést do kolekce.

Jaká kritéria musí výsledný design splňovat?

V první řadě musí být pohodlný a funkční, aby se v něm sportovci cítili dobře. Pak také originální – ať už šlo například o holínky v Londýně 2012 nebo třeba zlatou podšívku bundy pro hry v Soči i Pchjongčchangu. Zadání pro letošní nástupovou kolekci bylo uctít české i japonské tradice tak, abychom při slavnostním zahájení mezi 206 zeměmi světa zaujali, udělali radost českým fanouškům a náš záměr zároveň pochopili i Japonci.

Z jakého důvodu jste se letos rozhodli spolupracovat právě se Zuzanou Osako?

Jelikož je pro nás japonská kultura vzdálená a dost odlišná, obrátili jsme se na Zuzanu Osako, která v Japonsku dlouho žila, zná tamní zvyklosti, a zároveň má vztah k českým a moravským tradicím i ke sportu.

Kolekce pravidelně připravujete se společností Alpine Pro, jak spolupráce vznikla?

Spolupráce začala v roce 2009 poté, co smlouvu neprodloužil předchozí partner v oblasti oblečení. Vážíme si toho, že máme českého partnera, díky kterému můžeme pokaždé představit originální kolekci. A to nejen nástupovou, ale i volnočasovou, na jejíž tvorbě se také podílejí samotní sportovci. Ti pomáhají vybírat materiály, testují je a následně pak komentují i střihy, aby jim vše sedělo – přeci jen nemají konfekční postavy. Tuto část kolekce detailně představíme příští týden.

Kdo zodpovídá za finální volbu designéra a schválení návrhu?

Volba designéra je otázkou dohody mezi Českým olympijským výborem a Alpine Pro. Návrh schvaluje vedení ČOV, Alpine Pro a své slovo mají i zástupci sportovců.

Přemýšleli jste v minulosti, zda by bylo dobré uspořádat otevřenou soutěž?

Nebráníme se samozřejmě tomu, pokud se na nás některý z návrhářů obrátí se svým nápadem, jsme otevření diskusi. Nicméně o uspořádání výběrového řízení jsme neuvažovali.

Alternativní pohled

Český olympijský výbor se za olympijské kolekce stává terčem kritiky pravidelně. Na problematiku upozornila před dvěma lety studentka Technické univerzity v Liberci a začínající návrhářka Rebeka Hanková. Ta ve své bakalářské práci nabídla alternativní pohled na olympijský stejnokroj. Hanková tehdy zpracovala tři symboly: V (jako Věra Čáslavská, výkon a vítězství), české retro a japonskou kulturu. Propojením prvků vznikly modely snoubící sport a eleganci v ikonickém kabátku čerpajícího z rostoucí popularity oblečení ve stylu 60. let.

Olympijská kolekce pro české sportovce od Rebeky Hankové
Foto | archiv ČOV
Le Grill

Aktuální číslo

Předplatné