Původem řecký sochař Philolaos Tloupas se celý život pohyboval na tenké hranici mezi výtvarným uměním a designem a ze svého ateliéru ve francouzském Saint-Rémy-lès-Chevreuse ovlivňoval obě roviny vizuálního umění.
Do povědomí širší umělecké veřejnosti se však jméno Philolaos Tloupas dostalo paradoxně až po smrti umělce v roce 2010. Pomalu se začalo objevovat na stránkách časopisů a v expozicích galerií, já osobně jsem poprvé viděl fotografie Philolaova ateliéru ve slavném časopise Apartamento. Má zvědavost mi nedala spát, a tak jsem se během jedné ze svých cest do Paříže rozhodl zažít tvorbu tohoto řeckého modernistického sochaře na vlastní kůži a dnes již kultovní ateliér a dům navštívit. Zkontaktoval jsem jeho syna, grafického designéra a milovníka surfování a lyžování Yorgose Tloupase, který se stará o otcův umělecký odkaz, a ten byl mému smělému nápadu nakloněn. Vyzvedl mě na konečné stanici vlaku RER svou stylovou vintage Hondou a zavezl mě do otcova uměleckého království. Během intenzivní dvouhodinové návštěvy mne seznámil s mnoha fascinujícími detaily z jeho života a tvorby.
Příběh řeckého sochaře Philolaa Tloupase (1923–2010), známého spíše jen jako Philolaos, reflektuje francouzskou uměleckou scénu druhé poloviny minulého století. Narodil se v Řecku a tam také mezi lety 1944 a 1947 studoval Školu výtvarných umění v Aténách. K jeho pedagogům patřili významní řečtí sochaři Michael Tombros a Athanase Apartis. Na počátku padesátých let se přestěhoval do Paříže, kde své umění zdokonaloval na École nationale supérieure des Beaux-Arts, a to především na lekcích v ateliéru Marcela Gimonda. Nakonec se rozhodl, že ve Francii zůstane, a v polovině padesátých let se vydal na sólovou dráhu. Na počátku další dekády si začal budovat zázemí ve vesnici “Saint-Rémy-lès-Chevreuse nedaleko Paříže, hned vedle modernistického domu architekta Andrého Wogensckyho. Nejdříve si zde postavil ateliér, v němž se zabýval zpracováním kovu a dřeva, navrhoval a sám vyráběl abstraktní i figurativní sochy. O pár let později, kdy přišel čas na rodinu, postavil Philolaos vedle ateliéru, v němž do té doby bydlel, svůj vlastní dům. Oba objekty stojí dodnes vedle sebe a jsou živým muzeem a svědkem podivuhodného světa tohoto málo známého sochaře.
Ateliér, skládající se z několika nenápadných modernistických objektů s prosklenými stěnami a lehce nakosenými střechami, upoutá především pozoruhodnou sochařskou výzdobou. Hned u vchodu se nachází vysoká plechová postava, která demonstruje typický Philolaův rukopis. Stříbrně se lesknoucí plechy zpracovával ručně ve své dílně a modeloval je do nepřeberného množství figurálních i abstraktních tvarů. V nich se často posouval i do sféry užitého umění. Jeho multifunkční a přesto v podstatě nefunkční kabinety mají za nesčetnými dvířky a zámky podivné úložné prostory, do kterých se však nic nevejde. „Některé z nich jsou tvarovány přesně na lidskou postavu. Tatínek jim říkal ‚únikové kabinety‘, čímž vtipně komentoval situace, kdy se musí milenec někam schovat před rozlíceným manželem,“ popisuje Yorgos některé z bizarních výtvorů.
„Jistý surový brutalismus propojuje všechna Philolaova díla, která jsou dodnes roztroušena po celém ateliéru i jeho vlastním domě na francouzském venkově.“
Stejně jako mnoho dalších sochařských současníků zabýval se i Philolaos designem. V dvoupatrovém ateliéru s obytnou vyvýšenou galerií najdeme řadu sedacích objektů – minimalistické židle z ocelových drátů, jež tvoří jakési prostorové kresby, sklolaminátové sedačky, příbory, sošky lemující římsy, masivní dveře, ocelovou toaletní mísu i venkovní gril. Vše nese rukopis jediného muže. „Můj otec byl opravdovým všeumělem. Vše si sám vymyslel a vyrobil. Podívejte se například na tuto ocelovou skříňku,“ ukazuje Yorgos na podivný objekt, který po otevření vyjeví televizor. „Když se nechtěl na televizi koukat, jednoduše ji zavřel do skříně,“ zakončuje naše setkání Yorgos Tloupas.
servis philolaos.fr
