Deset umělců a designérů velmi rozmanitého ražení a tvůrčího přístupu plus stejný počet historických židlí z fundusu Eterle, které si přímo říkají o drobné nebo výraznější přepracování. Díky Dolce Vitě, která je partnerem projektu, můžete nahlédnout do ateliérů a dílen v době, kdy židle vznikaly.
V karlínské budově UMPRUM se designér Ondřej Lalák chystá na poměrně náročnou a citlivou operaci. Židle pocházející z šedesátých let je vyrobená podle návrhu Františka Jiráka. „Svojí kvalitou se bezesporu může rovnat s lidmi jako Jindřich Halabala nebo Miroslav Navrátil. Tato jména však pomalu upadají v zapomnění,“ říká. Ondřej je jedním z desítky designérů, architektů a umělců, kteří se odvážně pustili do spolupráce s půjčovnou netradičního nábytku, doplňků a dekorací Eterle. Těmi dalšími jsou Lucie Koldová, ilustrátoři Michal Bačák a Andrea Šafaříková, výtvarníci Michal Cimala a Martin Kolarov, architektka Lenka Míková, tvůrčí dvojice Anna a Jerry Kozovi a módní návrháři Michaela Čapková a Adam Kost. Podstatou projektu je vzít některou z více než tisícovky historických židlí, které má Eterle k dispozici, a vtisknout jí zcela osobitý výraz. Existuje pouze jediné omezení: židle musí i nadále sloužit svému původnímu účelu, tedy sezení.
„Málokdo si uvědomuje, že za každým produktem stojí nespočet hodin práce a nekonečné úsilí mnoha lidí, proto jsem se rozhodl, že k Jirákově produktu, který disponuje nadčasovým vzhledem a technickou nápaditostí, budu přistupovat s maximální pokorou,“ vysvětluje Ondřej Lalák před tím, než se pustí do nanášení černé termochromické barvy. Ta sice zakryje původní strukturu dřeva, ale jen zčásti – reaguje na teplo, takže při doteku lidského těla se stává transparentní, původní vzhled se tedy znovu dostává na světlo. Ve svém uctivém přístupu k předchozí designérské generaci není ovšem Lalák jediný, v podobném stylu pojala židli i módní návrhářka Michaela Čapková. Dala vyniknout prosezenému textilnímu výpletu sedáku a následně ho opatřila skleněným rámem, aby dílo vzniklé působením času zakonzervovala. Naproti tomu Anna a Jerry Kozovi si s podnoží dětské židle skutečně pohráli a pustili se do experimentování s různě pružnými polyuretanovými pěnami a speciálními pigmenty. Výsledek podle nich nápadně připomíná animovanou postavičku Spongeboba.
Seznámit se s hotovými výtvory mohli návštěvníci říjnového Designbloku, tím ale jejich osud ani zdaleka nekončí. Už v listopadu bude zahájen jejich prodej – některé půjdou do veřejné aukce Nadace Via, která z výtěžku podpoří vybrané komunitní projekty na zlepšení života mladých lidí. Zbylé židle vydražíme na stránkách prosincové Dolce Vity, přičemž i výtěžek z této aukce bude věnován na dobročinné účely. eterle.cz
