V městečku Solnice kousek od Rychnova nad Kněžnou vznikají v jedné z dílen malého průmyslového areálu dokonale pevné a ušlechtilé kovové objekty mladé nábytkářské značky Two hundred tons. Monika a Adam Štokovi si kov jako hlavní téma své produkce vybrali proto, že je to v designu nábytku materiál neprobádaný, dá se modelovat, lehce napravit, nedá se zničit a hlavně ho lze zase roztavit a použít na další výrobu.
Kov mi vždycky přišel jako sympatický materiál, daleko tvárnější než třeba dřevo. Je to taková tvrdá modelína, člověk na něj nemá sílu, ale stroje ho dokážou splácnout jako žužu.
Slovy výše Adam Štok vysvětluje, proč ho kov jako materiál pro výrobu nábytku tolik fascinuje a jeho dnes již manželka a zároveň kolegyně Monika dodává: „Stále sice bojujeme s tím, že lidé vnímají kov jako chladný materiál, ale postupně se dostává do popředí, protože je vlastně udržitelný. Recykluje se odjakživa. Je nezničitelný. Když se za 50 let naše židle roztaví, může z ní vzniknout další židle nebo jiný objekt. Snažíme se taky dělat věci tak, aby byly pevné, aby vydržely dlouho.“ Pro kov se nadchl také Adamův tatínek pan Štok, který opustil zaměstnání policisty, udělal si svářečský kurz a v solnické dílně odvádí „hrubou“ práci, ačkoli o něm jeho syn tvrdí, že pracuje s přesností šperkaře. Sváří, ohýbá a řeže a proměňuje Moničiny a Adamovy vize v realitu.
To ale neznamená, že by oba s kovem pracovat neuměli, vyzkoušet si práci v dílně je podle nich pro designéry důležité. „Jiří Pelcl, můj bývalý profesor v ateliéru Design nábytku a interiéru na pražské UMPRUM, vždycky říkal, že papír snese všechno, ale pak je nutné jít do dílny a zkusit si to,“ říká Adam, jemuž se během studia vyměnilo vedení ateliéru, a tak sbíral zkušenosti také od Romana Vrtišky a Vladimíra Žáka, kteří učili také Moniku.
Právě její bakalářská práce, kulečníkový stůl Mammoth, se po letech stal výchozím bodem nové kolekce Unroll, kterou pod značkou Two hundred tons představili letos na Designbloku a za kterou získali ocenění Nejlepší novinka designéra/ky. „Nápad na Unroll vzešel z rozřezaných zbytků ocelových trubek, které nám zbyly z kulečníkového stolu. Chtěli jsme se k technologii práce s ocelovými trubkami vrátit a probádat, jaké jsou její možnosti,“ říká Adam a pokračuje: „U technologie vždy pomyslně naťukneme skořápku vajíčka a pak se snažíme vybrat, co to jde. Co se dá udělat s trubkou — říznout, ohnout… My ale vidíme dalších deset patnáct kroků, které můžeme udělat. Chceme posouvat hranice toho materiálu. Obecně posouvání hranic by pro designéra mělo být zásadní.“ Základem kolekce, jež obsahuje nástěnný věšák, knihovnu nebo konferenční stolky, je trubka o profilu 120 × 2 mm. Díky tomu, jak na sebe díly navazují, zužitkují celou šestimetrovou trubku a neprodukují v dílně žádný odpad.
V úvodu jsme sice značku Two hundred tons označili přívlastkem mladá, ale Adam s Monikou nejsou na české designérské scéně žádnými nováčky. „Loni byl výkop s Two hundred tons, ale značka už předtím vznikala několik let, ještě když byla Monika na škole. Čekali jsme, protože jsme chtěli přijít s brandem, který má více produktů,“ vysvětlují. Na Designbloku 2018 představili úplně první společný projekt, pingpongový stůl. Prezentovali se tenkrát jako studio VONO, které mimochodem stále existuje, Štokovi pod tímto názvem navrhují interiéry. Stůl měl nečekaný úspěch, prodalo se najednou 13 kusů do zahraničního hotelového řetězce, a to bylo impulsem pro další práci.
O rok později přišla stohovatelná kovová židle, která byla zároveň Adamovou diplomkou. Kov se při její výrobě zplošťoval na hydraulickém lisu, u kterého také vznikl název brandu — lis má totiž sílu 200 tun. „Značka Two hundred tons je o našich produktech, nábytku a do budoucna snad i o produktech jiných designérů, které bychom rádi pozvali ke spolupráci. Příští rok bychom se chtěli soustředit na další část budování značky, dát naše produkty do vybraných showroomů, jednáme o vystavování v Miláně. Chystáme ale samozřejmě i další novinky, jako například kruhový stůl na jedné noze, kdy je trubka úplně obrácená,“ plánují Štokovi a my jim přejeme 200 tun síly, odvahy, nápadů a taky lásky, bez níž by to při jejich pracovním nasazení ani nešlo.
