Nahlédněte do ateliéru Jiřího Pelcla, jednoho z nejlepších českých designérů současnosti

Danica Kovářová | Design | 23/04/2021

S vyhlášením prestižních cen Czech Grand Design každoročně souvisí také uvedení nového jména do Síně slávy českého designu. Tam své místo najdou ti designéři, již zásadně ovlivnili lokální tvůrčí sféru. Letos na pódium během živého vysílání na stanici ČT Art přišel ocenění za celoživotní přínos designu předat sedmdesátiletý produktový designér a profesor Jiří Pelcl, který v obálce našel své vlastní jméno. Gratulujeme a při této příležitosti přinášíme unikátní pohled do autorova ateliéru, který jsme publikovali v tištěném vydání Dolce Vity loni na podzim.

Když jsme mířili nafotit reportáž ze studia Jiřího Pelcla, a to u příležitosti jeho sedmdesátin, které oslaví na konci září, došlo mi, jak symbolické je mířit výtahem až do střešní nástavby holešovického činžáku a část rozhovoru absolvovat na terase s výhledem na celé město. Zvlášť, když první ateliér měl v 70. letech v tmavém suterénu na Smíchově.

Jestli má český design nějakého Pana Grand designéra, pak je jím Jiří Pelcl, který momentálně neslaví jubileum jen osobní, ale také profesní – před třiceti lety založil svůj Atelier Pelcl. „Toto je moje deváté studio. A taky poslední, není už kam výš směřovat (smích). Předchozí byl sice také až pod střechou, ale se zkosenými podkrovními stěnami a bez balkonu. V bývalé garsonce jsem vyboural stěny a nechal jeden větší otevřený prostor a menší místnost pro dílnu. Je lepší, když je stranou,“ rozpovídal se hned Jiří Pecl, zatímco nám připravoval silné espresso. „Stěhování ateliéru je kolikrát horší než bytu, ale má to tu výhodu, že se udělá čistka. Sice pak další rok věci člověk stále hledá, jak nový pořádek ještě nemá zažitý, ale hlavně že tu mám také sklep, kam jsem mohl část archivu uložit.“

Pořádně protřídit ho ale Jiří Pelcl musel také z jiného důvodu. Na květen příštího roku mu Moravská galerie v Brně chystá velkou výstavu. „Nechtěl jsem ji pojmout jako veleváženou retrospektivu. Ta je pro koho? Kolegové to berou konkurenčně, studenty baví víc internet a veřejnost kolikrát ani netuší, kdo jste. Proto její koncept s kurátorem Adamem Štěchem chystáme přístupnější a hravější. Každý sál bude mít své téma – papír, dřevo, kov, textil, sklo a porcelán, uprostřed budou stoly s různými vzorky. Chci postavit i nápodobu vlastního ateliéru, přenesu tam modely, nákresy, knihy, běžný pracovní bordel i tu malou dílničku. Počítáme i se stylizovanou prodejnou, kde budou ke koupi návrhy, které jsem udělal pro různé výrobce – porcelán, sklo, nábytek a podobně,“ shrnuje záměr Jiří Pelcl. Jistě nebudou chybět ani kusy, které navrhl během existence legendárního postmoderního uskupení Atika. Ty už se ale řadí do oblasti sběratelského art designu.

„Mám rád chvíle, kdy si v klidu mohu na terase sednout do křesla a jen tak si listovat knihami a katalogy. Občas objevím nečekaný impulz a inspiraci,“ svěřuje se Jiří Pelcl

„Většinu času vytvářím design docela racionální, ale občas si od něho musím nějak odpočinout. To mne pak napadají projekty, jako byl loňský Home Sweet Home, což byl můj určitý protest proti směřování současného designu, který se stal nástrojem marketingu pro růst výroby a spotřeby. Nechal jsem ohořet soubor domácího retro nábytku a vystavil jeho zuhelnatělá torza. Nebo kolekce Forestglass vzniklá foukáním napevno, při němž se forma postupně mění díky hoření. Každý další kus je jiný. Výsledkem je organické sklo nezapadající do současného minimalistického trendu,“ vášnivě popisuje Jiří Pelcl, jehož poslední „výpad“ směrem k volnému umění v říjnu a listopadu uvidíte v pražské galerii Kuzebauch. Název výstavy „Sedmváz“ napovídá, že půjde o soubor monumentálních váz z různých materiálů.

Pelclovo sko vyráběné masově i v jednotlivých kusech pro výjimečné projekty.

Police v Pelclově ateliéru jsou do posledního místečka zaplněny šanony s návrhy, prototypy nebo finálními výrobky, v nichž převažuje sklo, ale také hromadou odborných knih a katalogů. „Na knihovnu nedám dopustit, na internetu jednak není všechno a také mne už tolikrát namátkové listování přivedlo na nečekanou inspiraci! Třeba když jsem podával přihlášku na Fullbrightovo stipendium do New Yorku, hledal jsem nějaké zajímavé téma. Modernismus Eamesů už mi přišel promrskaný. A tu jsem sáhl po knize o tvorbě nábytku náboženské puritánské skupiny Shakerů, kterou jsem si kdysi koupil v Londýně a skoro na ni zapomněl. Tak se zrodilo studijní téma mého pobytu. Navštívil jsem mnoho jejich vesnic, poznával různorodost objektů, obdivoval minimalismus z poloviny 19. století. V těch věcech, co vyráběli, není nic navíc, jsou bez jakéhokoli dekoru a přísně užitkové. Věci dělali, jak chtěli, bez tlaku nějakého trhu, protože jednotlivé komunity mezi sebou své výrobky měnily.

Do New Yorku jsem ale letěl především proto, abych tam žil, viděl, jaké problémy tam lidé řeší, jak jsou kreativní. Ono se to nezdá, ale přijít na nový produkt je v designu těžké. Mým receptem je být vysoce vnímavý, vidět věci, jaké jsou, pozorovat. A to spíš lidi než přírodu. Když sleduji, jak žijí a s jakými problémy se potýkají, to mne přivádí k předmětům. Třeba k lehkému přenosnému grilu pro Egoé nebo kancelářskému boxu pro Le Bon, kam se ženám vejde kabelka, lodičky na přezutí nebo kam si pracovník může schovat svoje věci, když uvolňuje sdílené místo kolegovi. Poslední dobou se „Shaker prizmatem“ dívám na vlastní tvorbu. Dospěl jsem do bodu, že hledám, co je nezbytné, žádný popík. Své návrhy nikomu nenabízím, výrobci se ozývají sami. Jen jednou jsem v poslední době udělal výjimku. Oslovil jsem českého výrobce příborů Toner, protože jsem navrhoval nápojové sklo, jídelní nádobí, téměř vše na stůl, jen příbor chyběl. Jak ale iniciativa nepřišla od firmy samotné, zamrzla spolupráce ve fázi prototypu. Jednou z novinek je i set stoliček a židlí pro Master & Master, původně určených pro novou budovu UMPRUM, společně chystáme také malý televizní stolek i celý nábytkový office systém.“

Z bývalé garsonky se mladistvý duch nevytratil. Návštěvy v předsíňce vítá kříž smontovaný z plechovek od piva, u kuchyňky zase rebelské zátiší vytváří váza s proplétanou kabeláží (pro výstavu Sedmváz).
Nové holešovické studio Jiřího Pelcla je úžasně prosvětlené. „Bydlím tady kousek na Letné, ale nechtěl bych pracovat doma, to člověk ztrácí koncentraci a profesní rytmus. Většinou mívám k ruce cirka dva spolupracovníky. Vítám, když mají konstrukční myšlení a jsou manuálně zruční, protože to souvisí s jejich schopností hledat bezprostřední řešení. Když něco kreslí, musí vědět, jestli a jak to jde reálně provést. Sám počítačovým programům nevěřím, protože se v nich ztrácí pojem o proporcích. Proto často připravuji modely z kartonu nebo papíru,“ tvrdí.
Skicy nábytku Nomád – home office pro Le Bon.
Bez dílničky si Pelcl studio neumí představit.
Na terase jsme vyfotili lehce přenosný Pelclův gril Back to fire, jehož výroby se ujala firma Egoé.

Jiří Pelcl se narodil roku 1950 v Postřelmově. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, architekturu na VŠUP a také design nábytku na Royal College of Art v Londýně.

Článek vyšel v tištěném vydání Dolce Vity v září 2020. Kompletní seznam vítězů cen Czech Grand Design za rok 2020 najdete na tomto odkaze.

Foto | Filip Šlapal

Aktuální číslo

Předplatné