Světlo dokáže proměnit architekturu způsobem, jaký žádný jiný materiál nedokáže. Odhaluje její strukturu, mění proporce, vytváří atmosféru a propůjčuje prostoru nový význam. Právě na tomto principu stojí setkání sklářského výtvarníka Františka Jungvirta s funkcionalistickou Volmanovou vilou v Čelákovicích. Jeho vůbec první kolekce autorských svítidel, představená během letošního Designbloku, tu rozehrála dialog mezi meziválečnou avantgardou a současným českým designem. A současně naznačila, jakým směrem se bude Jungvirtova tvorba dále ubírat.
Architektura a světlo k sobě neodmyslitelně patří. Zatímco architekt vytváří prostor, světlo rozhoduje o tom, jak jej budeme vnímat. Funkcionalisté třicátých let tuto skutečnost dobře chápali. Světlo pro ně nebylo pouhou technickou nezbytností, ale jedním ze základních stavebních kamenů moderního bydlení. Velkorysé prosklené plochy, otevřené dispozice a důsledná práce s přirozeným osvětlením byly výrazem nové představy o kvalitě života. O téměř devadesát let později vstoupil do jednoho z nejpozoruhodnějších příkladů této architektury sklářský výtvarník František Jungvirt, aby vztah prostoru a světla interpretoval po svém.
Volmanova vila, kterou v letech 1938 až 1939 navrhli mladí avantgardní architekti Jiří Štursa a Karel Janů pro čelákovického továrníka Josefa Volmana, patří k výjimečným památkám českého meziválečného funkcionalismu. Její příběh je zároveň příběhem odvahy důvěřovat nové generaci. Volman tehdy svěřil reprezentativní rezidenci architektům, jejichž progresivní přístup předběhl svou dobu. Po desetiletích úpadku a následné náročné rekonstrukci se vila v roce 2022 znovu otevřela veřejnosti. A spolu s historickým interiérem ožil také původní duch experimentu.
Nechtěli jsme pouze obnovit původní stav a vilu v něm zakonzervovat. Prostor má velký potenciál k dalšímu rozvoji a propojení funkcionalistického interiéru s mladými a talentovanými umělci pro nás bylo přirozenou volbou. Pokračujeme tak ve Volmanových stopách, který důvěřoval mladým architektům, a zároveň dáváme jeho vile nový život.
Jedním z autorů, kteří tento dialog minulosti a současnosti dlouhodobě rozvíjejí, je právě František Jungvirt. Jeho skleněné vázy jsou součástí interiéru již od znovuotevření vily, letos však jejich vztah získal zcela nový rozměr. Jungvirt totiž své charakteristické tvarosloví poprvé převedl do kolekce světelných objektů. Zatímco váza zůstává solitérem, který vstupuje do prostoru jako samostatný estetický prvek, svítidlo začíná ovlivňovat samotnou architekturu. Už není pouze tím, na co se díváme. Proměňuje také všechno, co vidíme kolem něj.
Nová kolekce vychází ze tří výrazných linií Jungvirtovy dosavadní tvorby. Minimalistická Garden Basic, představující vázu v její nejčistší podobě, se proměnila ve světelné objekty pracující s jemnými zemitými odstíny a kultivovanou jednoduchostí. Edice Toy naopak staví na hravosti zvlněných křivek, připomínajících tekutou povahu skla i spontánnost dětské imaginace. V přísně geometrickém prostředí funkcionalistické vily působí jako dynamický protipól její racionální architektury. Třetí linie Bloom, charakteristická rubínovým sklem a motivem srdce, vnáší do interiéru intimitu a barevnou intenzitu.
Právě kontrast mezi disciplínou funkcionalistického prostoru a organickými tvary současného skla je na celé instalaci nejzajímavější. Jungvirtova svítidla se nepokoušejí historickému interiéru přizpůsobit ani jej přehlušit. Vstupují s ním do rovnocenného rozhovoru. Ukazují, že skutečně nadčasová architektura nepotřebuje být uzavřeným muzeálním exponátem, ale může dál přijímat nové významy a estetické impulzy.
Kurátorský koncept vily navazuje na odkaz původního majitele Josefa Volmana, který dal příležitost mladým, tehdy neznámým, pokrokovým tvůrcům. Umístěním moderního českého skla do meziválečného interiéru jeho filozofii spolu s Volmanovou vilou oživujeme. Má díla jsou dlouhodobě součástí vnitřních prostor, ovšem aktuální světelná instalace posouvá vzájemný vztah interiéru a mé tvorby na zcela novou úroveň. Skleněné objekty již neplní roli pouhých interiérových doplňků, ale stávají se přímým zdrojem světla, který redefinuje vnímání funkcionalistické architektury.
Za vizuální lehkostí nové kolekce se přitom skrývá tradiční sklářské řemeslo. Jednotlivé objekty vznikají ručním foukáním do dřevěných forem, následným broušením a povrchovou úpravou, která jim propůjčuje matný charakter nebo naopak vysoký lesk. Výsledný tvar doplňují kovové montury navržené přímo pro jednotlivá svítidla. V době stále dokonalejších průmyslových technologií tak Jungvirt zůstává věrný materiálu, jehož přirozená nedokonalost a neopakovatelnost jsou součástí jeho krásy.
Premiéra kolekce během letošního DesignBloku, jehož ústředním tématem bylo příznačně Světlo, představuje pro Jungvirta důležitý tvůrčí mezník. Jeho práce se postupně posouvá od komorních váz a sběratelských solitérů k rozměrnějším objektům, prostorovým instalacím a komplexnějšímu uvažování o interiéru. Do budoucna plánuje také monumentální skleněné plastiky a světelné realizace navržené přímo pro konkrétní architektonické projekty.
Setkání s Volmanovou vilou je v tomto ohledu více než jen zdařilou prezentací nové kolekce. Je ukázkou toho, jak se může současný design stát přirozenou součástí historické architektury, aniž by ztratil vlastní identitu nebo narušil charakter místa. A možná také připomínkou, že nejzajímavější věci vznikají právě tam, kde se tradice nebojí současnosti.
Jungvirtova světelná instalace tak není pouze novou kapitolou v portfoliu jednoho sklářského výtvarníka. Je také pokračováním příběhu domu, jehož původní majitel kdysi vsadil na odvahu mladých tvůrců. A ukázkou, že dobrá architektura může zůstávat živá i dlouho poté, co její autoři odešli.
Kolekce byla představena ve Volmanově vile v Čelákovicích a v lednu 2027 ji čeká zahraniční premiéra na pařížském veletrhu Maison & Objet.
