Umělec jako neúnavný experimentátor a technolog. Jakub Petr staví své objekty především na inovativních technologických a výrobních postupech. Pochází z centra sklářské produkce, z kraje kolem Železného Brodu, kde navázal na tvorbu svého otce, skláře Zdeňka Petra. Ve své tvorbě se neomezuje na rozměry ani médium. Minulý rok překvapil student ateliéru Sklo na pražské VŠUP především svou působivou instalací představující originální způsob výroby skla. Pomocí odstředivé síly docílil výroby elegantních a pouze kinetickým pohybem formovaných skleněných objektů. Pohyb hraje v jeho díle svou roli neustále. V umělecké instalaci Toroid zase autor pracuje místo skla se světlem a rotací a vytváří barevné optické efekty, které se díky velké rychlosti mění v očích diváka ve vizuálně působivé obrazce. Z více užitných objektů zase vyniká jeho čajový servis vytvořený z tenkého varného skla nebo minimalistická váza Kanopa. sklopetr-iris.cz
Věci vkusu Jakuba Petra:
Designér: Tapio Wirkkala, Timo Saarinen nebo Alvar Aalto
Umělec: Pevsner a Gabo, William Turner či Claude Monet
Galerie/muzeum ve světě: Tate Modern
Galerie/muzeum u nás: Národní galerie a Národní technické muzeum v Praze
Restaurace a jídlo: Nejlépe samozřejmě vaří maminka, ale na stáži v Izraeli jsem si zamiloval místní, ještě teplý pastovitý hummus a shawarmu.
Filmy: Mám rád sci-fi se silným příběhem, k mým favoritům patří 2001: Vesmírná odysea na motivy knihy Arthura C. Klarka od Stanleyho Kubricka. Z poslední doby např: Oblivion od Josipha Kosinskiho.
Hudba: Pink Floyd, Jimi Hendrix, Led Zeppelin
Knihy: Hyper prostor od Michia Kakua
Časopisy: Pravidelně odebírám jen Skláře a Keramiku, novinky zjišťuji spíše formou on-line magazínů.
Máš nějaký jasný koncept, který užíváš napříč celou tvorbou?
Mám takový poměrně racionální přístup k práci, inspiraci hledám mimo obor, a snažím se tak získat nové impulzy. Postupně jsem si vytříbil estetické cítění, zakotvil na moderně s její racionální skladbou, na odkazu Bauhausu a rozšířil je o zálibu v industriálu s jeho strojírenskou estetikou a o teoretickou fyziku.
Cítíš se spíše jako designér, umělec nebo sklář?Toto je poměrně trefná otázka, kterou dlouhodobě řeším, a dospívám k tomu, že jsem kombinací všeho s proměnlivou intenzitou. Jednou jsem racionální designér navrhující čistě funkčně, řešící technologii výroby, jindy vynálezce směřující k úspěchu metodou pokus-omyl, pak zase umělec konstruující stroj tvořící světelné kresby v prostoru a nakonec sklář foukající sklenice. Dá se ve zkratce říci, že řemeslo a výtvarno jsou pro mě stejně důležité, neoddělitelné ve své symbióze.
Ve sklářské tvorbě se často zabýváš zcela novými výrobními technikami. Jednou z nich je i odstředivé tavení skla. Řekneš nám něco více o tomto projektu?
Ono je to vlastně tak, že snad nelze vymyslet něco úplně novátorského, ale lze alespoň něčeho dosáhnout důvtipnou kombinací několika běžně oddělených technik. Tak se můžete dopracovat k nové technologii určující nové tvarosloví. V mém případě to bylo okouzlení krásou parabolických křivek. Později jsem viděl rotující kapalinu ve válcích tvořit různé výseče této křivky. Tehdy jsem se rozhodl, že toto udělám se sklem, a uvězním tak otisk spolupráce gravitace s odstředivou silou ve skle. Pak po několika testech s glycerinem nastala ostrá fáze odstřeďování skla ve válcových formách v peci za teploty okolo 1000°C.
Na čem zrovna pracuješ?Nyní nastává čas završení mého studia diplomovou prací. Ta bude určovat mé snažení v nejbližší době.
