Trojice mladých architektů z ateliéru Malý Chmel navrhla nedaleko Olomouce experimentální rodinný dům. Projekt postavili na odvážné myšlence prolínání prostorů, která dlouhé dva roky krystalizovala do konkrétní podoby. Dnes říkají, že je to zřejmě jedinečný moment jejich kariéry, který už si možná nikdy nezopakují.
„Cesta k návrhu byla dlouhá. Po naší první realizaci, přístavbě základní školy v Nezamyslicích, jsme měli velké ambice, chtěli jsme udělat něco hodně experimentálního,“ vzpomínají na začátek práce na projektu rodinného domu architekti. „Klienti přišli s malým pozemkem i malým rozpočtem. Když jsme jejich požadavky zkombinovali, vedlo to k dvouletému období navrhování (od prosince 2017 až do konce roku 2019), kdy vznikly desítky variant i fyzických modelů budoucího domu. Od začátku jsme věděli, co hledáme, ale stále to bylo velmi abstraktní. Ten myšlenkový proces by se dal přirovnat k tomu, jako když sochař tesá sochu, dílo postupně dostává konkrétnější obrysy, až nakonec vykrystalizuje výsledný tvar.“
Dům je koncipován jako vertikální jeskyně, jako komplexní 3D labyrint všech směrů a je tvořen jednotlivými místnostmi, nebo spíše úrovněmi s různým charakterem — s různou velikostí, výškou, výhledy a denním osvětlením. Jsou mezi sebou propojeny a vytvářejí jeden kontinuální plynoucí prostor.
Z ulice se do domu vstupuje do mezistupně mezi dětskými pokoji a „suterénem“, který je v úrovni zahrady, do níž je otevřen velkým oknem a kde se nachází kuchyň a obývací pokoj. Zatímco kuchyň má na výšku tři metry, obývák jen 2,3 m, což z něj dělá útulný kout s gaučem a industriální ocelovou knihovnou. Nad dětskými pokoji se pak v další úrovni nachází koupelna, dále pracovna a ještě nad ní ložnice rodičů. Je to tedy celkem sedm úrovní, sedm podlaží se 143 m2 obytné plochy na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku.
Jak dům graduje směrem nahoru, mění se jeho otevřenost vůči okolí. Nejvíce pro- sklené je přízemí, v dalších podlažích se okna zmenšují a v ložnici už je jen malé střešní okénko. Pomocí závěsů je možné změnit prostorovou i světelnou situaci v domě. Pokaždé, když jste za rohem, můžete se podívat „jeskynním otvorem“ z jednoho prostoru do druhého nebo do zahrady. Tento koncept vytváří větší dům, než jaký malý svažitý pozemek pocitově umožňuje.
Kruhové ocelové schodiště na půdorysu trojúhelníku, které prorůstá betonovou konstrukcí stěn a desek, je jedinou komunikací uvnitř stavby. V každé výškové úrovni z něj vychází podesta, takové zastavení, z níž se dostanete do jednotlivých částí. „V domě je sice hodně schodů, ale klienti jsou velcí sportovci, věnují se ultra maratonům, takže to oceňují. Pohyb po domě je udržuje ve formě,“ smějí se architekti a stran bezpečnosti kovového schodiště v rodině se dvěma malými dětmi dodávají, že přírodní ocel na povrchu trochu rezne, takže stupně nekloužou. Ale jaká bude jeho finální podoba, o tom s klienty diskutují.
Vnější forma domu už se zcela jistě měnit nebude. Její finální podobu určovaly dva faktory.
Fasáda se také vymýšlela dlouho. Popravdě, nejraději bychom celý betonový vnitřek jen zasklili, což samozřejmě z mnoha důvodů nešlo. To bychom si mohli dovolit, kdyby stál domů na samotě. Určujícím prvkem pětiúhelníkového půdorysu byly kromě velikosti zahrady také výhledy. Okenní otvory jsme na fasádu umisťovali podle přesných výpočtů a nákresů tak, abychom je dostali co nejvíce mezi okolní domy.
Stavba s názvem Dům o sedmi podlažích byla nominována na Českou cenu za architekturu 2024. maly-chmel.cz
