Historické řemeslné prvky i výhled na Národní divadlo se promítly do nového interiéru bytu na Janáčkově nábřeží, který navrhli architekti Daniel Baudis a Daniel Rohan z ateliéru DDAANN.
Činžovní dům z 19. století je jedním z článků majestátní historizující „hradby“, jež tvoří linii Janáčkova nábřeží. Před několika lety prošel celý nákladnou – rekonstrukcí, jeho vstupní schodiště obléklo červený koberec, získal svého vlastního recepčního a všechny byty se přizpůsobily náladě 21. století. Jeden z nich si nedávno koupil klient, který na doporučení makléřky z realitní kanceláře Svoboda & Williams oslovil architekty Daniela Rohana a Daniela Baudise z ateliéru DDAANN, aby interiér upravili dle jeho specifických potřeb — na příjemné místo pro občasné přebývání v Praze.
Prostorný byt je rozdělen velkou halou na dvě části. Kuchyň a obývací pokoj jsou velkými okny orientovány na východ, tedy směrem na vltavské nábřeží, kde mezi korunami vzrostlých stromů prosvítá „zlatá kaplička“, pracovna a ložnice „koukají“ do klidného dvora a západní slunce do nich svítí až do večera. „Na rozdíl od navrhování domů si říkáme, že dělat interiér má výhodu v tom, že je to rychlé, respektive rychlejší. Většinou je to komplexní práce, mění se i půdorysy, ale tato zakázka, protože klient si koupil v podstatě hotový byt, stála jen na vestavěném nábytku, minimálních dispozičních změnách, osvětlení a mobiliáři,“ vysvětluje Daniel Rohan a jeho kolega Baudis dodává: „Interiéry se dělají dobře, když je na ně rozpočet. Vlastně se na nás neobracejí klienti, kteří do projektu nechtějí investovat, to by nedávalo smysl.“
Přesto ani v tomto případě, ačkoli měli volnou ruku, nechtěli extrémně utrácet a hledali jednoduchý způsob, jak dát běžným korpusům detail, který celý prostor změní.
Inspirací nám byl kontext 150 let starého domu i bytu. Odpíchli jsme se od původního kazetového obložení stěn, z kazet jsme si vytáhli fazetu a promítli jsme ji do běžných desek, které se zužují do prostoru, dělá je to tenčí, subtilnější. Tento prvek se objevuje všude na nábytku. Do připravených „rámů“ jsme pak vsadili buď bílou, nebo modrou dubovou dýhu, umělý kámen, sametové čalounění (v ložnici), nebo perforovaný plech se zlatavou hrankou v knihovně.
Většinu nábytku vybírali sami, něco měl klient (například dva identické stoly od studia ORA). Mix je to zdánlivě nesourodý, Loosovo křesílko, ohýbané dřevo, otoman, ale na sjednoceném pozadí se vše dobře doplňuje. Jemnocitný interiér pak završují tři velkoformátové obrazy s motivem baletek, které odkazují k Národnímu divadlu, jež je odtud, coby kamenem přes řeku dohodil. ddaann.cz
