O kousku ráje jménem Velaa, který je splněným snem Jiřího a Radky Šmejcových o soukromém ostrově na Maledivách, se už dlouho v Česku i zahraničí vedou kuloárové spekulace. My jsme měli to štěstí jej osobně navštívit a v roli fotografa a zkušebního hosta ho zažít pár dní před oficiálním otevřením, které proběhlo 20. prosince. Máme pro vás proto ověřené informace z první ruky, které byste neměli brát na lehkou váhu. Přísaháme, že kdo Velaa jednou navštíví, nezapomene na ni do konce života.
Proč v silné konkurenci nejluxusnějších resortů nevybrat ani ostrov Cheval Blanc, který právě otevřela značka Louis Vuitton, ani Conrad, vyhlášený podvodní restaurací? Nejen protože Velaa je česká, ale také proto, že její ambice sahají dál, než je jen „hvězdičkové“ ubytování. Cílem je luxus nového druhu. Stejně jako hotelový vizionář Ian Schrager, také Jiří Šmejc pochopil, že největším luxusem 21. století se stává soukromí bez paparazzi a dokonalý, pestrý servis, který je tak osobní, jak jen může být. Proto si také dovolenou na Velaa nemůžete objednat přes cestovní kancelář ani internet, ale jedině přes privátního concierge.
Jak celý projekt na ostrově s oficiálním názvem Fushivelavaru, nacházejícím se na severním atolu Noonu, vlastně vznikl? Když se manželé Šmejcovi rozhodli, že už na své oblíbené Maledivy nechtějí jezdit jako hosté, ale do „svého“, oslovili studio ADR a jeho přední architekty Petra Koláře a Aleše Lapku jako konzultanty. Chtěli od nich analýzu, který z necelé padesátky neobydlených ostrovů, jež maledivská vláda uvolnila k dlouholetému pronájmu na padesát let, je pro jejich záměr nejvhodnější, jaký má nejoptimálnější tvar a polohu. „Vybral jsem Fushivelavaru, což v překladu znamená Ostrov želv, a i z ptačího pohledu má kulatý tvar, podobný želvímu krunýři. Původně jsme měli zájem o Randheli ve tvaru rohlíku, ale nakonec jsem rád, že nám jej před nosem vyfoukl Louis Vuitton. Nedovolil by nám harmonické rozmístění vil po obvodu a ani tvorbu rozsáhlého zázemí v centru ostrova, do kterého host nezavítá, protože navigační systém jsme vytvořili kruhový,“ pustil se do rekapitulace během rozhovoru, při němž jsme měli nohy v písku, Petr Kolář. Pokud to na vlastní oči neuvidíte, ani vás nenapadne, jak velké zázemí pro takový projekt musí být. Při jeho prohlídce nás ohromily obrovské agregáty na výrobu elektřiny, tanky na vodu, odsolovačka, čistička vod, drtička a spalovna odpadu, prádelna, jídelna, pavlačové ubytování pro 350 osob personálu a nakonec i samostatná stavba mešity. Původně jste se na ostrově mohli potkat jen se čtyřmi zemědělci, kteří na něm pěstovali banány, malé papričky, papáju a vodní melouny, a jedinou stavbou na něm byla malinká mešita z korálového kamene a provizorní dům s plechem místo střechy. Když tedy na ostrov přijel architekt a první dělníci, museli se mnohde prosekávat mačetou a první týdny bydleli ve stanu. Dnes má ostrov zcela novou úpravu zeleně, včetně více než tisícovky dovezených palem.
„Původně si Jiří Šmejc najal maledivského architekta, který už postavil tři resorty, ale když po půl roce neměl výsledky a při prezentaci začal ukazovat své předchozí projekty, rychle se s ním rozloučil. A kdo byl po ruce? ADR. Ačkoli jsme už pro investora v minulosti nějaký projekt dělali a znali jsme se dobře, panovala na obou stranách ze začátku lehká nervozita. Přece jenom děláme jiný styl architektury. Minimalistickou, evropskou, ale rychle jsme ukázali, že umíme postavit i něco ‚maledivského‘,“ pokračoval v rozhovoru architekt Kolář, kterému tu zde začali přezdívat „Pavarotti of concrete“. Konstrukci budov Velaa na souši i na vodě totiž prosadil železobetonovou. Na ostrově nakonec strávil celé dva roky, kdy vymýšlel celý koncept ostrova, zajišťoval stavbu od A do Z a jako velký detailista nakonec mluvil i do školení personálu, přesného rozmístění nábytku i ručníků, čištění pláží nebo bazénů a sami jsme byli svědkem toho, že se zasadil o zlepšení kvality podávaného capuccina… Nutno ovšem podotknout, že takovéto dva roky pracovních prázdnin by si nemohl dovolit bez zázemí kanceláře v Praze, kde měl podporu 80 zaměstnanců a partnera Aleše Lapky. Vysvětlil nám také: „Pracujeme hodně v zahraničí, stavěli jsme například v Karibiku, v Thajsku i Uzbekistánu, velkou část světa mám procestovanou i soukromě, takže mám z čeho vycházet. Člověk si nemusí hlídat ani tak architekturu jako materiály a podmínky pro stavbu, neustále mít na paměti, v jakém zeměpisném pásmu staví, podrobně si nastudovat všechny geologické a klimatické zvláštnosti. Uvědomit si, co zestárne za týden a co vydrží po desetiletí, a v harmonogramu počítat s tím, že stavíte ve čtyřicetistupňovém vedru a po asijském, pomalejším způsobu. Než jsme začali projektovat, vyhradil jsem si měsíc a strávil ho návštěvami luxusních resortů na Maledivách, na Bali či Srí Lance. Ráno jsem přiletěl, vybalil jsem si věci, zjistil, jestli mám moc malou nebo velkou skříň, kolik soukromí, jestli mi vyhovuje postel a umístění bazénu, pak jsem šel na oběd, odpoledne zjistil, jak a kde si mohu zasportovat, pak jsem šel na masáž do spa, večer pak do drahé restaurace, v baru si popovídal s ostatními hosty o jejich dojmech, pak se zase sbalil a ráno odjel na další ostrov… Byla to ta nejlepší příprava. Přesně jsem věděl, jak v mých očích vypadá naprostý ideál.“
V plánech se nakonec objevilo 43 vil s vlastním bazénem, terasou a altánky a dál pět čtyřložnicových privátních rezidencí s vlastním spa a tělocvičnou, které až na jednu již našly své majitele. Některé vily se nacházejí u pláže a liší se jen svojí velikostí a tím, zda mají jednu nebo dvě ložnice (typ Beach Pool Pavilion má druhou ložnici, která se dá na přání rychle změnit na pracovnu nebo gym). Další jsou usazené na moři, postavené na pilonech, přičemž z jedněch si užijete východ slunce, z druhých jeho západ a dvě vodní vily tvoří zvláštní exkluzivní kategorii. Je jí velký Ocean House, který je na konci „trsu“ vodních vil a máte v něm pocit, že jste se ocitli spolu s okolo plujícími delfíny uprostřed volného moře. Druhá Romantic Villa je pak skutečně přístupná jen z lodi, protože k ní nevede žádné molo.
„Jsem rád, že ve finále jsem mohl vytvořit český tým, který na designu Velaa pracoval, i když mi byly nabízeny firmy a tvůrci z Francie, Itálie i Asie. Jako prvního musím zmínit grafického designéra Milana Jaroše, který dal projektu vizuální identitu a krásné logo vyabstrahované ze struktury želvího krunýře. To se dostalo i na vybrané interiérové prvky, jako jsou vodovodní baterie, kožené čalounění židlí, skleněné příčky a dveře, také na naši vlastní edici kosmetiky Clarins. Druhou nepostradatelnou osobností se stala Bára Škorpilová ze studia Mimolimit, dále florista Mario Wild, uniformy pro všechny zaměstnance navrhla Daniela Flejšarová,“ začal Petr Kolář vyjmenovávat. Jeho výčet pokračoval mnoha dalšími českými jmény, jež se podílela na provedení exteriérů a interiérů, přední roli mezi nimi hraje společnost Techo, která je zodpovědná za kompletní zpracování interiérů, firma Jež zajišťovala tvorbu teras a koupelen, elektroinstalace firma Ross a tak dál…
„Na této zakázce jsme si s Bárou Škorpilovou vyloženě sedli. Připravil jsem základní typologii domů, dispozice a materiály, Bára měla na starosti vybavení, detaily a dodala interiérům ducha. Tím, že jsem určil mantinely, nemohla vytvořit něco přespříliš eklektického a výsledek je velice soustředěný. Bez sebe bychom projekt nedotáhli do konce. Tím, že jsem garantoval technické provedení, mohla přijít s originálními nápady, jako jsou létající ryby v restauraci. Po společné dohodě jsem se vydal vybrat mobiliář do Asie, z dekorací se například obrovské modré květináče nebo „pletené“ polštáře staly poznávacím znamením projektu,“ přiznal architekt. Většina outdoorového nábytku se objednala u značky Kettal, od níž jsou také houpací kokony v každé ložnici nebo koupelně. Znalci ihned po příletu hydroplánem na ostrov poznají i proutěné sofa Nestrest od Dedonu, zavěšené kousek od recepce, parádu dělají i kroucená křesla Shadowy od italské značky Moroso.
Velaa se chce odlišit architekturou a designem, současně si předsevzala za úkol získat pro Maledivy první michelinskou hvězdu! Má se tak stát v restauraci Aragu, kterou kromě zmíněných sošek létajících ryb stráží také zlaté mřížoví vytvořené podle grafického vzoru Milana Jaroše. Kraluje v ní Adeline Grattar, hvězda z hongkongské restaurace Bo Innovation, a Gausean Silva ze Srí Lanky, kteří vytvářejí neopakovatelné haute cuisine kreace. Nadchne vás i All Day Dining restaurace Athiri, kde můžete jíst s nohama ve vodě nebo písku a u které je nejdelší bazén na ostrově, a to i s vodním barovým pultem. Prémiový program nabízí také spa My Blend by Clarins, kde oceníte místnost, v níž sněží po celý rok, i futuristický Cloud 9 spa lounger od značky Klafs. Vyžití nabízí Velaa mnoho – od golfové akademie, navržené španělským hráčem Maríou Olázabalem, přes jediný krytý maledivský tenisový kurt, squash, horolezeckou stěnu, yoga pavilon až po dětský club, posilovnu, knihovnu a centrum vodních sportů. Na ostrově nechybí ani tři malé butiky. První dva vás zachrání, když si zapomenete plavky, sluneční brýle nebo budete chít své vlastní sportovní vybavení. Na třetí, jež je klenotnictvím, jsme pyšní. Z půlky patří české značce šperků Zorya. Na co je naopak úplně nejvíc pyšný Petr Kolář, je bílá, 32 metrů vysoká věž Tavaru. Tento architektonický maják ostrova, umístěný kousek od jeho středu, ve svých útrobách skrývá unikátní vinotéku, kde si pro Pommard z roku 1970 dojedete zdviží, nad vinotékou pak hnízdí Tepannyaki Grill Restaurant a nejvýš je vyhlídková platforma, z níž máte celý ostrov jako na dlani.
Velaa Private Island, cena za vilu a noc od 1500 do 30 000 USD, velaaprivateisland.com, adr.cz
