Dubnová Dolce Vita se ocitla v časové smyčce. Móda se sice tváří, že neustále směřuje vpřed, ale ve skutečnosti se s až překvapivou lehkostí vrací k siluetám, gestům i myšlenkám, které už jednou formovaly svou dobu. A právě v těchto návratech se rodí nové významy.
Haute couture kolekce Jonathana Andersona pro Dior rozehrává subtilní dialog mezi minulostí a přítomností, zatímco příběh Antverpské šestky připomíná, že skutečně radikální vize nestárne, jen mění kontext.
Paměť jako materiál i inspirace prostupuje rozhovorem se šperkařkou Janjou Prokić, stejně jako retrospektivou Liběny Rochové, nahlíženou citlivou optikou její dcery Magdaleny. V zákulisí ateliéru značky Alois Ficek pak sledujeme vznik současnosti, která se jednou sama stane minulostí. A v průnicích módy a architektury se znovu potvrzuje, že prostor i oděv sdílejí víc, než se může zdát. Možná se tedy pohybujeme v kruhu. Ale právě v něm vzniká to nejživější.
Čtěte Dolce Vitu a klidně se dotýkejte i jiných kruhů, než jsou ty vaše. Na stáncích od 2. dubna.
