ROZLET

Petra Švecová | Architektura, Cestování | 25/11/2019

Dům pro volný čas, společenská setkání, ale i pro kontemplaci. Tak popisují architekti ze studia Alvano y Riquelme Architects svou realizaci Domu č. 14, který je nejen svou funkcí, ale také formou současnou odpovědí na klasickou architekturu řeckého chrámu i tradiční chilské venkovské domy. Poklidně spočívá na pahorku v údolí Casablanca a majitelům nabízí dokonalý výhled na nedaleké vinice.  

Jedním z východisek, kterými se architekti řídili při prvních úvahách o domě Casa 14, bylo „více venkovních teras než interiérů“. To samozřejmě neznamená, že by vnitřní prostory nebyly tak důležité, ale spíš to, že při práci na projektu Renzo Alvano a Pablo Riquelme od počátku přemýšleli o způsobu, jak propojit interiér a okolí tak, aby pohledy do krajiny působily jako nedílná součást domu. Obdélný jednopatrový dům s jednou ložnicí byl proto navržen jako relativně malé útočiště (celková vnitřní plocha je sto dvacet metrů čtverečních), obklopené zastřešenými terasami nesenými tenkými pilíři. Bazén, prostor pro grilování i veranda jsou prakticky umístěny pod zastíněním opírajícím se o dřevěné sloupy z nelakovaného, postupně šednoucího dřeva, které bude brzy připomínat surový beton. 

Budova je postavena ze skla, betonu, dřeva a oceli, dominantním materiálem se stalo právě sklo – je po celé obvodové ploše, což budově dodává lehkost a jistou křehkost, ale i rytmus. Rámy oken totiž korespondují se zmíněnými dřevěnými sloupky.  

Charakteristickým rysem domu je ovšem především nepravidelný tvar zastřešení, které je vytvořeno z černých dřevěných trámů. Funguje jako jakýsi geometrický obal domu – stříška má na jednom z delších konců stavby směrem k bazénu tvar trojúhelníku, který se zvedá do výšky. „Uprostřed divoké přírody byla obrovskou předností možnost vyřešit dům jednou kompaktní konstrukcí. Jako kus postavený nezávisle na svém okolí. Jeho forma si pohrává s obvodovou galerií a různé sklony střechy dodávají budově plasticitu, která ji odděluje od přirozeného, regulovaného tvaru kopce,“ píší architekti, podle nichž tak vzniká prostor pro dokonalé sledování okolí. Na druhé straně budovy se nachází vyhlídková terasa. „Okolní krajina je plná krásných výhledů a nabízí zázemí pro různé aktivity,“ dodávají Renzo Alvano a Pablo Riquelme. 

Pro majitele i architekty byly právě výhledy zásadní a tomu odpovídá i interiér domu. Ten je koncipovaný jako jednoduchý otevřený prostor, v němž pouze příčka a krb oddělují ložnici od obývacího pokoje, kuchyně a jídelny. Materiály využité v minimalistickém interiéru laděném do světlých přírodních barev odpovídají celkové koncepci, i zde dominuje dřevo. Posuvné skleněné dveře pak umožňují přímý vstup z kuchyně na venkovní terasu, a naplňují tak vizi architektů o bydlení, v němž je vnější i vnitřní prostředí jedním souvislým prostorem.

Foto | archiv studia Alvano y Riquelme Architects
galerie

Aktuální číslo

Předplatné