Nahlédněte s námi do domova cestovatele Miroslava Zikmunda, který zemřel ve středu večer ve věku 102 let. Vila legendárního cestovatele je plná vzpomínek, zároveň se jedná o originální, do detailu propracovaný architektonický skvost z neklidné poválečné éry padesátých let.
Po desítkách let bohatého života bude jeho vila zpřístupněna veřejnosti. Nadační fond Zikmundova vila nezachová pouze původní domov a sbírku legendárního cestovatele, ale zároveň originální, do detailu propracovaný architektonický skvost z neklidné poválečné éry padesátých let.
Se svým kolegou Jiřím Hanzelkou se Miroslav Zikmund, který se letos v únoru dožil úctyhodných 102 let, stal symbolem dobrodružství a cestování pro několik generací Čechů a Slováků. Svou první a nejslavnější cestu absolvovala dvojice mezi přelomovými lety 1947 a 1950 vozem Tatra 87 do Afriky a Jižní Ameriky. Během výpravy pořídili cenné dokumentární materiály, velké množství fotografií i filmových záběrů a z honorářů, jež si Zikmund s Hanzelkou vydělali publikováním knih a odvysíláním stovek rozhlasových pořadů, si pak oba pořídili nové rodinné domy ve Zlíně.
Zikmund koupil funkcionalistickou vilu, kterou v roce 1935 postavil pravděpodobně architekt František Lydie Gahura pro rodinu prvního hejtmana zlínského okresu Josefa Januštíka. Objekt si však nechal upravit k obrazu svému. Pustil se do radikální, přesto citlivé rekonstrukce, která na počátku padesátých let navázala na tradici českého meziválečného funkcionalismu. Po nástupu komunistů k moci v únoru 1948, který Zikmunda s Hanzelkou zastihl v tehdejším Belgickém Kongu, byla moderní architektura označena vládnoucí garniturou za kapitalistickou a buržoazní a v oficiálních proudech nahrazena socialistickým realismem diktovaným stalinistickými vizemi o imperiální architektuře oslavující pracující lid. Vládu převzala sorela. V této době nebyl prostor pro stavbu rodinných domů a během třicátých let tolik rozvinutá typologie individuální výstavby se ocitla na okraji zájmu. Proto jsou z této doby příklady soukromé rezidenční architektury jen velmi vzácné. A možná vůbec těmi nejlepšími jsou tři vily, jež ve Zlíně v padesátých letech navrhl architekt Zdeněk Plesník.
Vily pro Miroslava Zikmunda (1953), jeho kolegu Jiřího Hanzelku (1956) a hudebního skladatele Zdeňka Lišku (1959) byly triumfem kosmopolitní rezidenční architektury v době tuhého komunistického teroru namířeného především proti demokraticky smýšlející intelektuální elitě. Plesník se narodil ve Valašském Meziříčí, studoval u Pavla Janáka na UMPRUM a Josefa Gočára na AVU. Za války se dostal do Zlína, kde působil ve Filmových ateliérech Zlín a ve stavebním oddělení firmy Baťa. Svá studia dokončil až v roce 1947 u Jaroslava Fragnera. A právě specifická materiálová citlivost Fragnerova pozdního díla zanechala v Plesníkovi hluboký dojem a ovlivnila i jeho rodinné domy z padesátých let.
Zikmundova vila je ze všech tří domů nejstarší. Svou podobu získala rozsáhlou rekonstrukcí původního objektu v roce 1953 jako přesně padnoucí oblek pro Zikmundovu badatelskou činnost a sbírky. Zikmund prý při stavbě dbal na každý detail a do mnoha řešení architektovi s oblibou mluvil. Díky těsné spolupráci obou mohl vzniknout zcela individualizovaný prostor. Plesník proměnil strohou funkcionalistickou vilu v emotivně koncipovanou architekturu reflektující měnící se tendence modernistického hnutí čtyřicátých a padesátých let. Prefabrikované betonové panely s hranatou perforací navazují na cihlové zdivo a tvoří organicky rytmizovaný exteriér, jemuž dominuje především prosklený visutý arkýř hlavního obytného prostoru.
Architektovo mistrovství ve spolupráci s klientem se projevilo především v interiéru, který byl řešen zcela na míru Zikmundovi. Dům se stal efektivním badatelským strojem, v němž měl cestovatel vše, co ke své práci potřeboval. V přízemí se rozprostírá rozlehlý obývací pokoj spojený posuvnými dveřmi s knihovnou, jež tvoří pomyslené srdce domu. Vestavěné police pro tisíce svazků knih jsou vybaveny sofistikovaným systémem pro snadné polohování – ten je jen jedním z mnoha důmyslných konstrukčních a designérských řešení vyvinutých speciálně pro interiéry vily. K těm dalším patří soubor sedacího mobiliáře, který Plesník vytvořil ve spolupráci s návrhářem nábytku Miroslavem Navrátilem, mimo jiné autorem vertexových skořepin pro pražské tramvaje T3. Aerodynamická vykonzolovaná křesla s konstrukcí z dřevěných ohýbaných dýh a vyplétaných sedáků jsou inspirována dobovou organickou tvorbou Alvara Aalta i jiných skandinávských designérů. Podobně jsou řešena skládací ohýbaná lehátka, konferenční stolky či svítidla. Dodnes perfektně zachovalý soubor originálního nábytku je z hlediska české historie designu zcela ojedinělý.
Jestliže je první patro otevřené a propojené v jeden velký prostor pro rodinný život i setkávání s přáteli, druhé podlaží je rozčleněné do kajutových ložnic a velké Zikmundovy pracovny, na niž navazuje tělocvična a koupelna. Dřevěné obklady i speciální vestavěné systémy s plastovými membránovými dvířky doplňují v ložnicích nejrůznější artefakty ze Zikmundových a Hanzelkových cest. Ty ostatně můžeme vidět ve všech místnostech domu.
Miroslav Zikmund žil ve své vile ještě donedávna. Před časem ji však odkoupil zlínský podnikatel, sběratel, milovník umění a mecenáš Čestmír Vančura a o objekt se stará nadační fond Zikmundova vila. Jeho záměrem je rezidenci zrekonstruovat a otevřít veřejnosti, která tak bude mít příležitost poznat nejenom život slavného cestovatele, ale i příběhy architekta vily a jejích dřívějších obyvatel – Josefa Januštíka nebo režiséra Elmara Klose. Už teď se na této vizi pracuje: probíhá inventarizace a digitalizace archivních materiálů. První návštěvníci by se mohli přijít do vily podívat už příští rok.
Článek vyšel v tištěném vydání Dolce Vity červenec/srpen 2021.
