DEPOZIT

Danica Kovářová. Foto: Filip šla | Architektura | 07/02/2016

S kreativními kancelářemi se na stránkách Dolce Vity setkáváme často. Málokdy se však stane, že narazíme na realizaci, za níž nestojí žádné architektonické studio či designér, ale pouze nájemce s osobní touhou po harmonickém prostoru. Proto nám doslova vzal dech sto let starý sochařský ateliér v Karlíně, který si z hrubého kamene v briliant postupně vybrušuje majitelka PR agentury a autorka blogu nosvemeste, Lenka Kalinová.
„Když jsem poprvé viděla fotky tohoto místa na realitním webu, neměl ještě ateliér, nacházející se ve vnitrobloku karlínského činžovního domu z roku 1906, opravenou fasádu a ani interiéry nebyly v ideálním stavu. I přesto jsem byla upřímně nadšená, a to i z modelů, reliéfů a soch, které jsou součástí pronájmu a které tu jako unikátní dědictví zůstávají po akademickém sochaři a štukatéru Oldřichu Rákosníkovi,“ řekla nám úvodem Lenka Kalinová. O svých nových kancelářích měla jasnou představu. „Hledala jsem ateliér, tovární halu, vzdušný prostor s velkými okny, světlem. Klidně oprýskané zdi a rozvrzané dveře. Místo, které má duši a kterému naše práce a přítomnost dodá nový rozměr. Umělecká dvojice Herakut k tomu v mé oblíbené knížce After the laughter píše, že luxus zabíjí kreativitu,“ prozradila.
Stopy po povodních z roku 2003 byly v ateliéru ještě hmatatelné. Karlín zasahovaly i v minulosti a často mu také paradoxně pomohly, není to jen případ těch posledních. V druhé polovině 19. století se Karlín potýkal s nedostatkem stavební plochy. Prostor se uvolnil až zavřením vojenské střelnice, další volné pozemky vznikly zrušením hřbitovů u Invalidovny, jež byly v roce 1890 zasaženy právě povodní. Tím se umožnilo rozšíření čtvrti směrem na východ, kde vznikl tzv. nový Karlín, jehož architektura je převážně secesní a jehož urbanistický plán vypracoval architekt Bohumil Štěrba. V zastavovacím plánu byl největší zájem o nárožní domy, proto aby přilákal zájemce o další parcely, svolal Štěrba stavební firmy a řemeslníky, s nimiž spolupracoval, s nabídkou, aby je koupili a zastavěli. Stavební firmy a řemeslníci na to ovšem neměli peníze (měli své nuzné kanceláře a dílny okolo Negrelliho viaduktu). Štěrba jim tedy navrhl, ať domy postaví a tím splatí jejich vlastnictví. Takové domy v Karlíně dodnes poznáte – všechny mají průjezdy se špalíkovou dlažbou a ve dvoře ukrývají dílnu. V Karlíně takto sídlila třeba zámečnická firma Hatle, která pracovala pro Plečnika, jedním z dalších stavitelů byl právě Oldřich Rákosník. Jelikož noví majitelé domy projektovali sami pro sebe, odvedli stavební práce, jak nejlépe uměli. Rákosník si navrhl průčelí svého činžáku v Karlíně na míru. Fasádu pokryl štukovými ozdobami a figurami, které prezentovaly, co jeho ateliér umí klientům nabídnout, nechyběl ani stylizovaný firemní nápis, v podstatě secesní varianta dnešního billboardu.
Ateliér sloužil svému původnímu účelu až do 50. let, s příchodem komunismu se řemeslo zrušilo a karlínské studio osiřelo… Od revoluce se tu vystřídali různí nájemníci, ale až Lenka Kalinová mu od loňského léta vrací lesk, a to tak citlivě, že tam, kde původní patina dává smysl, snaží se ji klidně i zvýraznit. „Podařilo se mi přesvědčit majitele domu, potomky Oldřicha Rákosníka, ke změnám podlah. Bílé betonové stěrky a dřevěné podlahy ještě více prosvětlily celý interiér a daly vyniknout oblým tvarům sektorového nábytku ze 30. let od Jindřicha Halabaly, pro který mám velkou slabost. Další vybavení kanceláří je eklektickým mixem moderního nábytku a úlovků z antiků i kontejnerů. Po celém interiéru jsem rozmístila vybrané Rákosníkovy plastiky, které jsem ručně pečlivě očistila, současné umění tu zastupují sítotiskové grafické listy od Honzy Bažanta nebo mytologické ilustrované symboly Marii Makeevy. Dlouho jsem se snažila být minimalistkou, ale nyní zjišťuji, že jsem spíš minimalistka se sklonem k zdobivosti a eklektice,“ zasmála se nakonec. mpr.cznosvemeste.cz

Foto | Filip šlapal.
galerie
Vitra

Aktuální číslo

Předplatné