Že není české školství úplně ztracené, dokládá tato více než zdařilá rekonstrukce přednáškového sálu v areálu Střední průmyslové školy Na Třebešíně v Praze ze 70. let 20. století. Architekti Luka Križek a Radek Bláha navázali na dobovou architekturu a inspirovali se geometrickými kompozicemi užitého umění v díle Stanislava Libenského i půdorysem budovy ve tvaru rozevřeného vějíře.
Areál Na Třebešíně byl postaven v roce 1973 jako experimentální škola s neotřelým architektonickým výrazem, na svou dobu velice moderním. Najdete tu budovy učeben, ředitelství, šaten, dílen, tělocvičnu s bazénem, ubytovací zařízení pro studenty a v neposlední řadě také konferenční sál, který byl bezesporu nejzajímavější částí kampusu, odkazující k architektuře pozdních šedesátých let 20. století. A právě jeho interiér se dostal do centra zájmu architekta Luky Križka z IO Studia. Vedení školy ho oslovilo na základě jeho předchozí „školní“ práce, rekonstrukce přednáškových sálů na Ekonomické fakultě ČZU v Praze, s tím, aby revitalizoval prostor a vybavení sálu, navrhl nové povrchy a akustická opláštění, podhledy, mobiliář a zázemí pro přednášející… „Vždy se snažíme vycházet z prostředí, ve kterém se stavba nachází. Trojúhelníkový ostrý půdorys původního sálu nás navedl na ostré a dynamicky tvarované křivky, doba, ve které stavba vznikla, sehrála rovněž podstatnou roli. Inspirovali jsme se geometrickou kompozicí výtvarného proudu tohoto období a především pak dílem Stanislava Libenského. Hlavní myšlenka je postavena na expresivním tvarovém řešení stropu a stěn jako dvou samostatných útvarů,“ vysvětluje projekt Luka Križek. Stěny jsou obloženy bělenou březovou dýhovanou překližkou a právě kresba dřeva dodává materiálu přírodní charakter a pocitově změkčuje ostré plastické tvarování stěn. Ve stejném materiálu je řešen také mobiliář. Strop, jehož forma vychází z půdorysu sálu připomínajícího rozevřený vějíř, je prosvětlený pomocí LED diod a translucentní pnuté fólie. V kontrastu ke světlým stěnám a stropu použil architekt na podlahu kaučuk v pískově žluté barvě. „Myslíme i na pocit, který má prostor v budoucím uživateli vyvolávat. Zde se nám podařilo vytvořit pozitivní a optimisticky prosluněný interiér. Navíc, protože se jedná o technickou školu, je sál vybaven nejmodernější audiovizuální technologií, a tak se stává technickým nástrojem nebo pomůckou. Technicky naladěné kluky a holky by to tedy v novém přednáškovém sále mohlo bavit,“ uvažuje architekt. Jisté je, že jeho projekt pozitivně naladil porotu Grand Prix architektů, která mu udělila ocenění Interiér roku 2016. iostudio.cz
