Architekt Stanislav Fiala je jednou z nejvýraznějších postav české architektonické scény. Přiznává, že má štěstí na klienty, kteří jeho tvorbu znají a očekávají, že při každém dalším projektu uplatní svůj charakteristický rukopis, který asi nejlépe vystihuje slovo hra. Hravá a plná nápadů byla i jeho spolupráce s dlouholetým kamarádem, pro jehož rodinu navrhl „chaloupku“ v Jizerských horách. Dům se svou formou hlásí ke starému krkonošskému a jizerskému stavění, ve výsledku je však připraven sloužit potřebám 21. století.
Na schůzkách s architekty mě baví mimo jiné to, že poznávám jejich pracovní prostředí, a věřte mi, že tu rozhodně neplatí rčení o kovářově kobyle. Setkání se Stanislavem Fialou a jeho nové pracoviště přitom patří na vrchol mého soukromého žebříčku. O jeho dokončeném projektu chalupy v Jizerských horách jsme si povídali v jediném zrekonstruovaném patře barokního Šporkova paláce v Hybernské ulici, jehož interiéry v roce1926 kompletně přestavěl Josef Gočár. Ani se nedivím, že právě tady se rodí tak skvělé nápady.
„Snažil jsem se tu chaloupku navrhnout tak, aby nikoho nenechala na pochybách, že je to horská chalupa s poctivými materiály a tradičními stavebními postupy. Dům je plný starých technologií, které jsme ovšem použili k dosažení moderního konceptu bydlení. A tak, i když se formou hlásí ke starému stavění jizerských chalup, podařilo se nám do interiéru přivést světlo díky prosklené jižní fasádě a třem štítům a propojit ho s exteriérem. Tuto funkci zase zastává terasa podél hlavního obytného patra,“ vysvětluje základní principy stavby architekt Fiala. Tradiční dlouhý hřbet, který běží podél vrstevnice, protíná kolmá loď s proskleným štítem otevřeným do údolí. Sedlová šindelová střecha se mírně prohýbá, protože leží na povalovém konstrukčním systému krovu, který je nejstarší metodou stavění stropů. Holé kmeny se kladly jeden vedle druhého a na ně se pak položila udusaná hlína s otrubami. Zde jsou povaly použity v netradiční formě, do Áčka, a z té masy dřeva v interiéru se stal dokonce jakýsi designový prvek. „Během dlouhého procesu navrhování a samotné stavby jsme se trochu odklonili od mého původního konceptu. Chtěl jsem, aby byla chalupa a život v ní více spartánský. Proto jsem navrhl pouze jeden zdroj tepla, válec, jemuž jsme s klientem začali říkat Golem. Ten prostupuje všechna podlaží a je teplým centrem domu. V horní půdě, která navazuje na vstup, ukrývá kromě šatny a sušárny také prosklenou saunu a koupelnu, v dolním obytném podlaží je v něm krb, kuchyňská linka se sporákem a dvě koupelny s toaletou. Nakonec ale zvítězila touha po pohodlí a byl přidán další zdroj tepla z podzemních vrtů,“ naoko si stěžuje architekt, který má zpětnou vazbu a ví, že se mu podařilo postavit „dům radosti“. Přesně podle plánu. fialanemec.com
Nahoře: Chalupa je založená na kamenné stavbě. Kamenná zeď je tam, kde je v zimě dům obklopen sněhem, výš už je dřevo. Terasa lemující prosklenou stěnu hlavního obytného podlaží se dá celá zavřít, sklopit. Opuštěný a uzavřený dům pak vypadá jako obyčejná stodola. Boční štíty jsou obloženy prkny, jež se ale v pravidelných intervalech střídají s okny. To umožnilo přivést do krovů více světla a vytvořit prostor pro další pokojíčky.
Pohled na horké centrum domu, tzv. Golema. Hliněná stěna krbu sálá teplo a zahřívá celou místnost. Na stropě je názorně vidět povalový konstrukční systém, nejstarší systém stavby stropů vůbec.
