Příběh domu v Havelské ulici v centru Prahy sahá až do doby románské, nejstarší písemné zmínky o něm pocházejí z poloviny 14. století, a proto jeho pokračování v současnosti vyžadovalo nanejvýš citlivý přístup. Potomci původních majitelů si přáli důstojnou a kvalitní obnovu rodinného stříbra. Oslovili architekty Jiřího Řezáka a Davida Wittasska z ateliéru Qarta a dohodli se s nimi na tom, že budově vrátí funkci činžovního domu, což je ve vylidněné čtvrti, postižené „turistickým průmyslem“ a krátkodobým ubytováním, skutečným unikátem.
Obnovou domu v Havelské ulici se autoři ze studia Qarta Architektura zabývali devět let. „Jedná se o typologii tzv. domu nad ulicí, která v Praze není příliš častá. Běžně oddělené prvky tvoří jeden celek, který se zachoval dodnes. Historické veduty ukazují na pozoruhodný vývoj této symbiózy – v pozdním středověku domy stojí kolem průchodu, v raném baroku je již ulice vestavěna do jednoho z nich. Poslední rozsáhlá pozdně klasicistní přestavba domy i s ulicí sjednotila pod jednu střechu a fasádu. Přesto se jedná o nehomogenní srostlici různých historických staveb a přestaveb,“ vysvětlují architekti.
V průběhu staletí se dochovalo i množství různých názvů: Dům u Zahrádků, U Černé zahrádky, U Cortésiů, Kožný dům, Lederhaus, Tandelmarkt a Bazar. Jména poukazují na proměnu funkce z bytového domu na dům obchodní v době raného baroka a zpět na činžovní dům v době klasicismu.
Autoři rekonstrukce se rozhodli pro koncept založený na odhalování a estetizování skrytých historických vrstev, které pak postavili do kontrastu s novými architektonickými prvky. Jako jednotící element pro ně zvolili jejich materialitu – kov, sklo a beton ve své přirozené podobě dům nenápadně prolínají, zároveň obyvatele provádí jeho historií. Od nových podlah v románských sklepích přes přiznané zbytky gotického lomeného oblouku na fasádě po klasicistní krov. Tento princip byl aplikován v celé rekonstrukci. Povrchy v interiérech tvoří škrábané omítky odhalující vrstvy předchozích výmaleb. Historický relikt se tak proměnil v nový estetický prvek.
Dveře a okna byly zrestaurovány, obnažené části květinové výmalby na obložkách byly ponechány. Nové prvky, jako jsou koupelny a wc, byly do objektu vloženy jako minimalistické kvádry, které se historických konstrukcí pokud možno nedotýkají. Vyměněné trámy krovu si ponechaly přirozenou materialitu a s původním krovem jsou v kontrastu. Klasicistní obdélné točité schodiště bylo nastaveno schodištěm betonovým. Svoji jednoduchou formou se dům harmonicky napojuje na podkroví s atypickými byty.
Obytná funkce je pro centrální část Prahy důležitá, jen díky ní tu mohou vzniknout přirozené sociální vztahy; s procesem regenerace souvisí i zachování služeb v parteru. Jednotlivá podlaží budou tedy i nadále po drobných úpravách sloužit pro bydlení, v přízemí se nachází prostory pro restauraci či hostinec.
„Technologie jsme do stavby integrovali tak, aby nebyly příliš zřetelné. V průběhu rekonstrukce tohoto historického domu jsme zjistili, že proces obnovy památek vyžaduje otevřenou a konstruktivní diskusi, a to v celospolečenském kontextu. Z této širší perspektivy je zřejmé, že nové vrstvy jsou u nemovitých kulturních památek přípustné a mnohdy i nutné. Stejně jako je nezpochybnitelný fakt, že proces rekonstrukce musí být veden s respektem a podle pravidel,“ uzavírá David Wittassek.
Více info o architektonickém studiu najdete na qarta.cz.
