Třípokojový byt na pražských Vinohradech potřeboval získat zpět svou ztracenou eleganci a šarm. S tímto úkolem si poradili zkušení architekti Martin Stára, Ján Antal, Martin Pavlíček a jejich nový ateliér arkhe.
Jsou vám jména dvou prvních jmenovaných architektů povědomá, ale máte je spojená s tvorbou studia Perspektiv? Zásah. Potopená. Protože jejich domovská základna zažívá expanzi na poli veřejného prostoru a developerských projektů, zastřešili architekti divizi rezidenčních interiérů novou značkou arkhe. Její filozofie se opírá o individuální přístup ke každému návrhu a naslouchání potřeb klientů. Podle profilu zadání pak skládají tým na míru zadavateli i samotnému projektu. „Využíváme znalosti a know-how z velkých zakázek. Na klientovi nechceme experimentovat,“ vysvětluje Ján Antal. Velkorysý vinohradský byt je prvním projektem arkhe, jakýmsi vycizelovaným vzorníkem jejich dovedností.
První nekompromisní „úder“ zasadili architekti původní dispozici bytu. Zatímco na začátku byly čtyři obdobně velké místnosti, dnes si tříčlenná rodina užívá vzdušné a světlem prostoupené 3+kk s velkým obývacím pokojem. „Moderní zásahy jsme přiznali, kombinovali je s původními prvky a odkazem vinohradských bytů,“ říká Ján Antal. Celý interiér vznikal na míru a bez kompromisů. Pracovalo se s kvalitními materiály – od masivního dřeva na podlahách, důsledně vybrané skladby dýhy až po kámen. Studio arkhe si při navrhování zakládá na tom, aby prostor dobře vypadal a výborně sloužil i za desítky let. A aby se spíš opravovalo, než vyhazovalo.
Ve vinohradském bytě je hned několik nenápadných, leč skvěle propracovaných detailů, které interiéru vrací jeho eleganci. Například deska kuchyňského ostrůvku je složena z ustoupených vrstev kamene, čímž dodává na monumentálnosti solitéru. „Kámen se snažíme zapojit do většiny našich projektů. Slouží jako šperk. V kuchyni se podobná investice určitě vyplatí. Nejenže sem dostane punc luxusu a nadčasovosti, ale navíc je to trvanlivý materiál,“ vysvětluje architekt Antal. V tomto případě volili šedý křemen, který tvoří pěkný vzor a zároveň má nejlepší funkční vlastnosti pro použití v kuchyni.
Architekti důsledně dbali na to, aby bylo co nejvíce rušivých prvků skryto. Spotřebiče jsou schovány v kuchyňském ostrůvku a vestavěném nábytku. Neviditelné je i topení, ukryté za světle šedým ratanovým výpletem, na který navazuje design židlí u jídelního stolu. Ty jsou mimochodem dílem švýcarského architekta Pierra Jeannereta z 50. let, který je navrhl pro vládní komplex Chandigarh v Indii. Tato židle v současnosti zažívá renesanci a jen pár exemplářů pochází z původní indické dílny, kde se dodnes ručně vyrábějí.
V kontrastu k sofistikovaným detailům stojí obnažená původní cihlová stěna v obývacím pokoji, před níž se dobře vyjímá kožené křeslo s podnožkou od Charlese a Ray Eamesových (Vitra). Interiér dál oživují výrazné solitéry v podobě křišťálových svítidel Bomma Orbital nad jídelním stolem nebo ručně foukané skleněné stolky Soda od italské značky Miniforms v obývací části. Moderní reinterpretaci tradičních technik dotváří ručně vázaný koberec od značky .
Místo ostrých rohů pracovali architekti se zaoblenýmmi tvary. „Prostor tak lépe plyne, vizuálně i fyzicky. Oblé tvary jsou šikovnější a v mnoha případech i esteticky vhodnější,“ vysvětlují. Příkladem je nová dřevěná vestavba, která mohla vzniknout díky úpravě dispozice. Ukrývá se v ní koupelna, úložné prostory a šatník. Z chodby se vstupuje také do ložnice a dětského pokoje. Ložnici architekti zahalili do tmavších a tlumenějších barev a zároveň tu pracovali s profilovaným sklem. „Propouští světlo, působí elegantně, podporuje intimitu a dělí místnost na spací a šatní část,“ říká Antal.
V návaznosti na budovu, v níž se byt nachází, chtěli architekti zachovat historizující prvky. Repasí proto prošla okna i dveře. V koupelně zase pracovali s terrazzem, které k činžovním domům neodmyslitelně patří.
Více info na arkhe.cz.
