Kunsthalle Praha ještě není otevřená ani celý rok a už má na svém kontě několik skvělých výstav a site-specific projektů. Tím zatím posledním je venkovní instalace série soch ikonických pražských staveb od Krištofa Kintery Sochy domů a Dívka s holubicí.
Ještě do nedávné doby byl park Holubička jen bezvýznamným kouskem zeleně sevřeným mezi Starými zámeckými schody a Valdštejnskou ulicí. Turisté si skrz něj zpříjemňovali cestu z Pražského hradu na metro Malostranská, aby se vyhnuli rušnému Klárovu. Začátkem listopadu se však život v parku, který od konce 50. let dekorovala pouze socha Dívky s holubicí od Václava Šimka, od základů změnil. Stal se veřejným výstavním prostorem, jakousi prodlouženou rukou Kunsthalle Praha, která stojí hned přes ulici. Kurátorka Christelle Havranek angažovala umělce Krištofa Kinteru, aby parčík osadil sochami pražské architektury z éry komunismu. Projekt Sochy domů a Dívka s holubicí je přirozeným pokračováním zahajovací výstavy Kinetismus: 100 let elektřiny v umění, ač přichází tři čtvrtě roku po jejím uvedení.
Vstup do parku je tedy zároveň pomyslnou branou do sochařského mikroměsta Krištofa Kintery, který zde „postavil“ sedm pražských objektů z druhé poloviny minulého století. Betonové miniatury budov citlivě vložené do nerovného terénu dohromady odrážejí tradiční urbanistický celek, vycházející ze stávajících, zbouraných či utopických staveb. Nechybí v něm kostel, banka, televizní vysílač, obchodní dům, ústřední telekomunikační budova, sídliště ani hotel. Všechny sochy jsou už nyní poničené, ale neděste se. Není to dílo vandalů. Kintera tak symbolicky poukázal na to, že tyto stavby jsou nebo byly obecně negativně přijímány, čeká je bourání a nebo už zbourány byly.
„Období vlády komunistické strany od roku 1948 až do sametové revoluce v roce 1989 způsobilo v tehdejším Československu na jedné straně kulturní zpomalení, na straně druhé i na tomto omezeném hracím poli vznikaly architektonicky zdařilé realizace mezinárodního významu. Dodnes je česká společnost přijímá rozpačitě a kvůli jejich zatížení bezohledností komunistického režimu si k nim hledá cestu jen obtížně. Toto břímě se neblaze podepsalo na několika tragických demolicích, jako byl velkolepý Hotel Praha, nebo na plánovaném bourání ÚTB (Ústřední telekomunikační budovy) na Žižkově. Pražský rodák Krištof Kintera dlouhodobě vnímá tuto nepříjemnou realitu vymazávání společenské paměti města, na niž reaguje proměnou budov na sochy, tedy umělecká díla, která tvoří zcela nový rámec vnímání architektury označované jako brutalistní. Různá měřítka, dramatické osvětlení i rozbourané části připomínají kolísavou popularitu těchto budov, avšak utopické město Krištofa Kintery je především jasnou ukázkou silné architektury v nesvobodných časech,“ popisuje projekt kurátorka Christelle Havranek.
Projekt Sochy domů a Dívka s holubicí doprovází také katalog z produkce Kunsthalle Praha & Big Boss (k zakoupení v muzejním design shopu), který obohacuje stávající literaturu k brutalistní architektuře v Praze o netradiční pohled na budovy z období komunismu. Proměna domů na sochy – umělecká díla, která Kintera zmenšuje, osvětluje či zčásti bourá, zároveň otevírá zcela nový rámec vnímání architektury podpořený texty teoretika architektury Rostislava Koryčánka, rozhovorem Krištofa Kintery s kurátorkou Christelle Havranek a poutavými záběry z procesu budování soch i bohatým archivním materiálem.
Bohatý textový materiál doprovází také samotnou instalaci. Před každou sochou v parku je umístěn QR kód, po jehož načtení se na displejích vašich chytrých telefonů objeví kompletní informace o stavbě, jejích autorech včetně komentáře Krištofa Kintery.
Více info najdete na kunsthallepraha.org.
