Na sklonku loňského roku pražská UMPRUM zaznamenala jeden z nejdůležitějších milníků své více než stotřicetileté historie: pro svých zhruba pět set studentů otevřela moderní technologické centrum navržené svým vlastním architektem.
Vysokou školu uměleckoprůmyslovou vždy symbolizovala především její majestátní budova na břehu Vltavy, z jejíchž ateliérů se otevírají idylické výhledy na Pražský hrad. Koncem loňského roku se rozrostla o nový objekt stojící kousek od Národního divadla, v Mikulandské ulici. Technologické centrum UMPRUM má být symbolem budoucího směřování školy, které je, stejně jako moderní budova sama, charakterizovaného transparentností a prostupností.
Tyto kvality se odrážejí už v její fasádě. Průčelí školy z 19. století je v pravé části, kde bývaly jedny ze dvou rozměrných vrat, narušeno zářezem do hmoty objektu v celé jeho výšce. Tím se otevírá volný vstup do nitra domu i průhled až na dvůr ve vnitrobloku.
„Škola se tak symbolicky otevírá veřejnosti, která má možnost vidět, jak v ní věci vznikají,“ říká bývalý rektor UMPRUM Jindřich Smetana, který stavbu nové budovy inicioval.
Historie centra, v němž sídlí dílny a prostory pro praktickou výuku, se začala psát před zhruba deseti lety, kdy Jindřich Smetana zahájil přípravy převzetí budovy bývalé základní školy v Mikulandské ulici. Snahy získat nový objekt jsou však ještě staršího data. Spolu se svými potřebami si škola v průběhu 20. století pro své dílny pronajímala nejrůznější prostory v centru hlavního města. Po roce 1989 se však z řady z nich musela vystěhovat, neboť sev rámci restitucí vracely původním majitelům, a dílny zřizovala ve stísněném suterénu historické budovy.
„Sledoval jsem, jak generace studentů dostávají na frak, protože žijí v provizoriu,“ komentuje ještě nedávný stav Smetana. Jeho předchůdci v rektorském křesle na přelomu tisíciletí zvažovali postavení nového objektu v Ďáblicích, kde se však ukázalo, že je pozemek kontaminovaný. Navíc by stál od hlavní budovy neprakticky daleko, což byl případ i zvažované funkcionalistické budovy ve Vysočanech. Z provozního pohledu se zdál ideální nabízený objekt přes řeku na Klárově, ale kvůli netransparentním majetkovým” “poměrům se od něj také ustoupilo. Poté, co se Jindřich Smetana roku 2011 ujal rektorské funkce, vyvstala možnost převzít uvolněnou budovu základky v Mikulandské, jež splňovala jeden z jeho základních požadavků: „Chtěl jsem objekt v docházkové vzdálenosti od hlavní budovy.“
Ještě další dva roky trvalo, než se škola stala vlastníkem nemovitosti, a pak se mohlo začít s návrhem rekonstrukce. Protože škola architekturu vyučuje, měla výjimku a nemusela na ni vypisovat architektonickou soutěž. Vedení tak projekt svěřilo architektovi Ivanu Kroupovi, vedoucímu Ateliéru architektury II na UMPRUM. „Je to dobrý architekt a výborný učitel,“ říká” “Smetana. „Potřeboval jsem někoho, kdo zná provoz školy. Líbí se mi, že ponechal původní fasádu a princip tří traktů.“
Dopracovat se k výsledku ale trvalo ještě několik dalších let. Nejdříve projekt narazil na obstrukce u památkářů, což přípravy zdrželo o téměř tři roky. A když už se s rekonstrukcí začalo, došlo na stavbě v létě 2018 ke kolapsu části budovy, takže z původní stavby zbyla jen vnější stěna a schodiště. „Té havárie je mi nejvíc líto, protože ve dvoraně měly zůstat původní zdi jako referent autenticity, který se ale ztratil,“ říká Smetana.
K volbě architekta Kroupy měl někdejší rektor ještě jeden důvod: autor projektu pochopil zadání vystavět budovu jako renesanční ateliér všech oborů, jež se na škole vyučují, a jako praktický protipól teoretické výuky, jejímž domovem zůstává základna na Palachově náměstí.
Struktura stavby je řešena tak, že dílny oborů s nejtěžšími stroji se nacházejí v suterénu a specializované, s více sofistikovaným technickým vybavením, sídlí ve vyšších patrech. „V podzemí jsou kovodílny, dřevodílny, sklady, laminovna a lakovna,“ popisuje při prohlídce objektu Halina Haškovcová, vedoucí dílen UMPRUM. V prvním patře sídlí keramická dílna, sádrovna, ateliér skla s pecemi a novou sušárnou a design s laserem i robotickou dílnou. Nad nimi jsou grafické dílny a dále ateliéry fotografie a filmu a ve čtvrtém patře mají studenti biologickou laboratoř, ateliéry” “kresby a malby a nový ateliér designu a digitální technologie.
„Ze staré budovy jsme s sebou vzali vše,“ doplňuje Haškovcová. „Dílny jsou ale také doplněny o nové stroje, hlavně tam, kde nám dříve chyběl prostor.“
Po desetiletí příprav centrum na sklonku roku obsadili studenti, ale iniciátor projektu sledoval finiš už jen zpovzdálí, jeho rektorský mandát skončil v roce 2019. „Z osmdesáti procent jsem s budovou spokojen. Je to velký krok v dějinách školy,“ hodnotí výsledek Smetana, sám architekt. Teď nastane fáze, kdy se bude škola zabydlovat a bez omezení plnit svůj úkol: formulovat pohled na současnou českou užitou kulturu a design i jejich místo ve světě.
Podívejte se na video Elišky Vojtkové, které Vás provede procesem příprav, stěhováním a zabydlováním nových dílen:
