Na konci září byl veřejnosti zpřístupněn areál Automatických mlýnů v Pardubicích. Původní budova mlýna a silážní věže z roku 1910 od Josefa Gočára prošla rekonstrukcí a stala se sídlem Gočárovy galerie, součástí nového komplexu je také nová stavba Sféra od architekta Jana Šépky. A my jsme se při té příležitosti zamysleli nad tím, jaké další příkladné konverze starých průmyslových budov se v česko-slovenském prostředí v poslední době odehrály.
Automatické mlýny, Pardubice / Transat architekti, Šépka architekti, Prokš Přikryl
Původní budovu mlýnů navrhl Josef Gočár pro bratry Egona a Karla Winternitzovy. Stojí na pravém břehu řeky Chrudimky, před jejím soutokem s Labem a v těsné blízkosti renesančního historického centra města. Její stavba započala roku 1909 a pod taktovkou architekta Josefa Gočára byla o rok později dokončena. Jednalo se o jedno z prvních Gočárových děl v duchu kubismu, nesoucí znaky rondokubismu. „Od roku 2016 prochází mlýnský brownfield díky iniciativě Mariany a Lukáše Smetanových (od roku 2019 pod hlavičkou jejich rodinné Nadace Automatické mlýny) konverzí na moderní kulturně-společenskou městskou čtvrť. Automatické mlýny jsou ojedinělým příkladem partnerství veřejného, soukromého a neziskového sektoru. Na proměně celého areálu a přilehlých veřejných prostranství se nyní podílí Pardubický kraj (Gočárova galerie) i Statutární město Pardubice (GAMPA, Sféra),“ uvádí zástupci Automatických mlýnů.
Pradiareň 1900, Bratislava / Bouda Masár Architekti
Ikonická industriální památka v Bratislavě se dočkala citlivé rekonstrukce a má se stát srdcem vznikající čtvrti Zwirn, která roste na půdorysu předchozího továrního areálu Cvernovky. Záměr vybudovat přádelní továrnu přišel v roce 1900 a o pět let později šla do provozu i s přilehlou Silocentrálou (elektrárnou). Budova se postupně rozrůstala až do 20. let 20. století a čile fungovala do 80. let. Po změně režimu se dostala výroba do útlumu, až zcela skončila a přádelnu postupně kolonizovali umělci. V roce 2015 areál koupila developerská firma YIT Slovakia s úmyslem vybudovat zde novou rezidenční čtvrť. Zavázali se přitom zrekonstruovat přádelnu, která se zatím stala národní kulturní památkou, a v úvahu vzali i zachování přilehlé elektrárny, jež památkově chráněná nebyla.
Galerie Plato, Ostrava / KWKW Promes
Památkově chráněná budova bývalých městských jatek se stala loni sídlem galerie Plato. Na realizaci projektu, i přes odlišné výsledky mezinárodní architektonické soutěže, se Ostrava domluvila s kanceláří KWK Promes z polských Katovic, kterou založil Robert Konieczny. Signifikantním prvkem jeho návrhu je odlití části původních historických stěn jatek z betonu ve formě velkých otáčivých dveří, tak aby se objekt mohl otevřít svému okolí.„K vadám jsme přistupovali jako k hodnotě, která dosvědčuje identitu tohoto místa, které by se neměly zakrývat, ale odhalit a dodat další novou vrstvu k historii budovy. Zachovali jsme charakter zvětra- lých cihel a zaplnili velké díry ve stěnách současným materiálem. Dále jsme hodlali zachovat funkčnost otevřených míst jako zkratek spojujících vnitřek galerie s měs- tem. Díky strojnímu mechanismu se těžké konstrukce stěn mohou otáčet a zvenčí otevírat výstavní prostory. Umělci získali kompletně nové výstavní možnosti a umění doslova může vyjít do prostoru kolem budovy, který se tím rovněž stává výstavním prostorem. Mobilita přinesla další příležitost kultuře v širokém smyslu tohoto slova a umožňuje být demokratič- tější a přístupnější novému publiku,“ říká k projektu architekt Konieczny.
Český rozhlas, Olomouc / Atelier 38
Konverzí stoletého domu nábytku v centru Olomouce vytvořilo architektonické studio Atelier 38 nové sídlo Českého rozhlasu. Kromě obnovy řady původních prvků se architekti zaměřili také na zachování monumentálního centrálního atria s horním osvětlením. Roku 1911 došlo v centru Olomouce k výstavbě jedné z prvních budov s odvážným železobetonovým skeletem na území celého Rakouska-Uherska. Jednalo se o obchodní dům pro obchodníka s nábytkem Franze Kleina, jehož návrh vypracoval architekt Christoph Glaser. Po válečném poškození budovy roku 1946 došlo k výměně původní secesní celoprosklené fasády za keramic- kou v duchu pozdního funkcionalismu a doučasně bylo vytvořeno loubí zasu- nutím parteru. Svému původnímu účelu sloužila tato krásná moderní stavba až do 90. let — po přelomu tisíciletí však s ohledem na změnu nakupování bylo využíváno už jen přízemí. Skomírající budovu značné architektonické hodnoty však nyní vzkřísil projekt konverze na sídlo Českého rozhlasu Olomouc, za jejímž návrhem stojí Atelier 38 v čele s architektem Tomášem Bindrem. Jejich návrh se zaměřil na podtržení původních kvalit budovy, ať už jde o její vnitřní prostorovou velkorysost, nebo krásné detaily.
Více projektů najdete v aktuálním vydání časopisu Dolce Vita.
